Henri Laurila se těší na českou extraligu

V s e t í n – Stává se už pomalu tradicí, že místo v sestavě Vsetína zaujme hráč z Finska. Loni valašský klub angažoval brankáře Hoviho a obránce Lamberga a oběma se v Česku vedlo jinak. Jeden pohořel, druhý zazářil v barážových utkáních. Letos se k novému vsetínskému brankáři Vehviläinenovi přidal krajan Henri Laurila, taktéž obránce. Jaký bude jeho příběh? Podle dvou zápasů, které urostlý bek sehrál na trenčínském Rona Cupu, se dá těžko soudit. Minimálně povahově však do vsetínského mužstva zapadl. Když si nasadí brýle, vypadá jako student. A od pohledu dobrák.

Laurila hrál dlouhá léta v domácích soutěžích, v poslední sezóně však oblékal dres italského mužstva A&O Asiago. Ve Vsetíně, kam přijel teprve před týdnem, se mu líbí. „Mám skvělé spoluhráče, hodně mi ve všem pomáhají. A město je taky fajn. Je sice malé, ale líbí se mi,“ pochvaluje si šestadvacetiletý obránce.

Co vede finského hokejistu v nejlepších letech, aby se sbalil a šel hrát hokej do Itálie?
„Ani nevím. Hrál jsem ve Finsku pět let v kuse a řekl jsem si, že je čas na změnu. Že jsem mladý a že se vydám do světa. Z Asiaga jsem dostal dobrou nabídku, tak jsem ji zvážil a nakonec přijal. A byla to dobrá zkušenost, loni jsme měli kvalitní mančaft a nehráli jsme špatně. Probíhala zimní olympiáda, takže se do Itálie soustředilo množství kvalitních hráčů a liga měla vysokou úroveň.“

Určitě jste okusil jiný hokej, než na jaký jste byl zvyklý ve Finsku.
„Ve Finsku je trend hrát jako v NHL. Rychle z pásma, akce, nanejvýš jedna přihrávka a rychle střela na branku. Prásk. Když nevstřelíte gól, následuje okamžitý protiútok s naprosto stejným scénářem. Bác, bác. V Itálii jsem si mohl do jisté míry na ledě dělat co jsem chtěl.“

V týmu jste hrál s Lucio Topatighem, čtyřicetiletou legendou italského hokeje. Bylo to na ledě poznat? Jak jste spolu vycházeli?
„Lucio je skvělý chlapík. Podobně jako o rok starší Raimo Helminen, se kterým jsem hrál předtím ve Finsku. Oba byli tahouny a přirozenými vůdci mužstva a přesto neměli v týmu žádná privilegia. Měli prostě přirozenou autoritu. Topatigh po každém utkání naříkal, že ho bolí celé tělo a že s hokejem končí, ale následující den vždycky přišel na trénink. Ale to jenom tak na okraj. Je to skvělý člověk.“

Váhal jste dlouho nad nabídkou Vsetína?
„Když jsem se dozvěděl, že se o mne Vsetín zajímá, byl jsem opravdu potěšený. Slyšel jsem hodně pozitivních zpráv o české extralize a jsem rád, že si ji teď zahraji. Posunu se v kariéře zase o kus dál a bude pro mě jistě dobrá zkušenost.“

Znáte se se Sasu Hovim nebo Anti - Pekkou Lambergem, kteří zde dříve působili?
„Blíže k sobě máme se Sasu Hovim, protože jsme spolu kdysi hráli. Samozřejmě jsme téma Vsetín probírali.“

Jaké má podle vás vsetínské mužstvo ambice v nadcházející sezóně?
„Hrál jsem za Vsetín pouze dva zápasy, ale z toho co vím, můžu tvrdit, že máme mladý tým. A mladí hráči jsou obvykle hladoví po hokeji, chtějí dokázat že mají na soutěž kterou hrají a samozřejmě se chtějí zlepšovat ve svém hokejovém umění. A u nás je to, myslím, stejné. Nebudeme patřit ke špičce v lize, ale můžeme překvapit. Podobně jako loni Assat Pori ve Finsku. Na začátku soutěže jim nikdo nevěřil, byli odepisováni, protože rok předtím skončili poslední. A jak dopadli? Došli až do finále. V hokeji rozhodují maličkosti a když budeme hrát naplno, může se stát cokoliv.“

A jak bojujete s češtinou?
„Moje manželka pochází z Polska a čeština má s polštinou společné základy, takže se snad něco přiučím. Ale obávám se, aby to nedopadlo klasicky – totiž že budu umět akorát ty nepublikovatelné výrazy.“

Jako například?
(smích)