Ice breakers: V jubilejním derby Vsetín zklamal

Poslední valašské derby sezóny 2015/16 přineslo senzaci na úkor vsetínských hokejistů. Před utkáním jen málokdo věřil, že poslední tým tabulky dokáže sehrát s celkem ze druhé příčky vyrovnaný zápas. Bobři to ale dokázali a co víc, brankou z předposlední minuty nakonec strhli vítězství na svou stranu. Nutno dodat, že nadšený a bojovný výkon si domácí svou výhru zasloužili. Jaké bylo jubilejní 30. derby? To vám přiblíží poslední letošní díl Ice Breakers.

Chybějící motivace 

Vsetínu už takřka o nic nejde. Druhé místo po základní části má téměř jisté, první Frýdek-Místek je nedostižně daleko… Není proto divu, že hráči VHK se již v myšlenkách zaobírají vyřazovacími boji a závěr základní části dohrávají tak trochu z povinnosti. Žel, na výkonech na ledě je to znát. Už sobotní duel s Břeclaví nepřinesl nikterak skvělý výkon a výhra VHK byla víc dílem štěstí a výborného výkonu brankáře Hromady, než kvalitní hry. Ve středečním derby Vsetínští na sobotní představení navázali, navíc se od nich tentokrát odvrátilo i štěstí a výsledek se dostavil. Na jednu stranu je rozpoložení Vsetínských v jejich stávající situaci pochopitelné, na druhou stranu ale určitě zamrzí, že hráče nedokázalo dostatečně namotivovat derby ani přítomnost několika set vsetínských fanoušků, kteří za nimi přicestovali.

Oproti tomu Bobři předvedli nadšený výkon. I když situace v klubu určitě není ideální, což se na výsledcích Valašského Meziříčí odráží, derby je specifický zápas a Meziříčští se na něj dokázali perfektně motivovat – jak by také ne, když v jejich dresu působí celá řada vsetínských hráčů. Na ledě to dle toho vypadalo, Bobři bojovali, hráli koncentrovaně, když navíc pochopili, že soupeř proti nim nenastoupil v optimálním rozpoložení, vycítili šanci a nakonec ji i po zásluze využili. 

Vlažný vstup do utkání 

Již první minuty duelu Vsetína s Valašským Meziříčím proto naznačily, že vsetínský favorit nastoupil do zápasu tak, jak odehrál předchozí duel proti Břeclavi. Zelenožlutí rozehráli utkání v pohodovém tempu, bez patřičného důrazu a nažhavení Bobři je už po třech minutách potrestali, když se šikovnou tečí prosadil Jakub Pořický. Ani inkasovaná branka VHK příliš neprobrala. S přibývajícími minutami sice začali mít Vsetínští více ze hry, chyběla jim ale větší přímočarost a tah na branku, pro gólmana Čápa tak nebyli příliš nebezpeční.

Přesto se Vsetínu podařilo vyrovnat, František Zúbek totiž bleskově využil přesilovku čtyři na tři. Obraz hry však nezměnilo ani srovnání. Bobři hráli bojovně a s chutí, Vsetínští naopak spíše profesorsky, dost možná s klamným pocitem, že se mu přes nepříliš povedený začátek nemůže nic stát. Ve druhé třetině se Vsetín přesto zlepšil a dostal se i do vedení. To ale neudržel, což ho v závěru mohlo hodně mrzet. Výstižně vše okomentoval trenér VHK Luboš Jenáček: „Bez maximálního nasazení se v této skupině dá prohrát s každým. Jestli už hráči částečně šetřili síly na play-off, nebo se nechtěli zranit, to je spíš otázka pro ně. Hokejový pánbůh prostě funguje tak, že když se v určité fázi utkání něco podcení, tak většinou odmění toho bojovnějšího.“

Nepovedlo se odskočit na vícebrankový rozdíl 

Druhá třetina dlouho naznačovala, že favorit si přeci jen dokráčí pro „povinné“ vítězství. Vsetín si vytvořil převahu a díky přesně umístěné Ostrčilově střele se také ujal vedení. I poté VHK diktoval tempo hry a vytvářel si šance, vypracovat si uklidňující náskok dvou branek ale nedokázal. Buď výborně zakročil Čáp, nebo vsetínští střelci nemířili přesně, a když bylo nejhůř, nerozpakovali se domácí překazit vsetínskou šanci za cenu taktického faulu. Ve 34. minutě navíc zčista jasna přišlo vyrovnání, když po jednom z mála domácích pobytů v útočném pásmu zaskočil Kubo zpoza brány Hromadu - vsetínský gólman si totiž letící puk srazil betonem za brankovou čáru.

I po vyrovnání zelenožlutí pokračovali v převaze, šance ale proměnit nedokázali. O průběhu druhé třetiny svědčí nejlépe zásahy gólmanů 15:3, klíčové ale bylo, že na branky skončila perioda 1:1. „Po špatném vstupu do utkání jsme se sice zlepšili, ale za stavu 1:1 jsme měli určitě přidat víc gólů,“ uvědomuje si Jenáček.

Koncovka a gólmani 

V minulém díle Ice Breakers jsme psali o tom, že gólmani Bobry příliš nepodrželi a měli podíl na jejich zdrcujícím debaklu 12:0. Tentokrát byl naopak gólman Valašské Meziříčí Jan Čáp základním stavebním kamenem úspěchu. Nepředváděl sice zázračné zákroky, chytal však velmi spolehlivě a svou jistotou dával klid i spoluhráčům před sebou. Dohromady čelil 35 vsetínským střelám, za svá záda ale pustil jen tři a nutno dodat, že s obdrženými brankami mohl těžko něco dělat. K úspěšnému výkonu mu navíc pomohlo i to, že Vsetínští neměli příliš seřízená mířidla. Hned několikrát mohli zakončit puk do odkryté brány, buď jej ale netrefili dobře, nebo zkrátka nemířili přesně. I díky tomu se stal Jan Čáp hrdinou středečního večera.

Špatný výkon určitě nepředvedl ani Petr Hromada, ani on ale nepředvedl žádný superzákrok a navíc prožil i jeden velmi smolný moment – již zmíněný třetí gól, kdy si přihrávku Kubo skopl za svá záda. Ostatní góly Hromadovi rozhodně vyčítat nelze – buď šlo o přesně umístěné střely, nebo o šikovné teče, přesto to tentokrát nebyl on, kdo ze soubojů gólmanů odešel vítězně.

Nezvládnutý závěr

Začátek a konec třetí třetiny Vsetín nezvládl. Hned první střídání přineslo několik hostujících zaváhání a Jakub Pořický je nakonec svým druhým gólem v zápase dokázal potrestat. Bobři byli ale i nadále na koni a Vsetínu trvalo deset minut, než znovu začal získávat převahu. Až pohotový volej Františka Zúbka v oslabení přinesl vyrovnání a zároveň nastartoval závěrečný vsetínský nápor. Poslední deset minut se Bobři takřka výhradně soustředili na obranu, tlak VHK ale přežili a tři minuty před koncem si navíc vykoledovali přesilovku. Domácí hráč se, tak trochu nerozumně, pootočil v předklonu hlavou proti rozjetému Vítkovi. Vsetínský čahoun už neměl šanci zareagovat, místo těla trefil soupeřovu hlavu a rozhodčí jej poslal za katr.

Následná přesilovka Valašského Meziříčí byla pozoruhodnou záležitostí. Více než minutu to vypadalo, že cílem Bobrů je ubránit ji. Kombinovali totiž na vlastní polovině a vůbec nejevili snahu zaútočit. Po přibližně 75 sekundách jim nejspíš došlo, že by přeci jen nebylo od věci využít převahy jednoho muže k ataku, vydali se do útočného pásma a o pár sekund později už zvedali ruce nad hlavu – Michael Janota zamířil od modré naprosto přesně. Bobři tak rázem vedli 4:3, a protože přežili i závěrečnou vsetínskou převahu šest na čtyři, radovali se nakonec z nečekaného, ale za bojovnost zaslouženého vítězství.