Když šlo o Vsetín, neváhal jsem, říká Radek Číp. Týmu chce pomoci střelbou i důrazem

Poslední rok a půl strávil v Dánsku, nyní se Radek Číp vrací do Chance ligy. Na Lapač přišel zkraje týdne a v dresu Vsetína už stihl odehrát středeční domácí duel s Porubou. Jeho valašská mise právě začala. „Trenéři mi vysvětlili systém a taktiku, já se budu snažit vhodně zapadnout tam, kde bude potřeba. A také vtisknout týmu kousek vlastní hry,“ líčí třicetiletý útočník, jenž v minulosti hrál druhou nejvyšší soutěž za Přerov, Havlíčkův Brod a Olomouc.

Jak se vlastně zrodil váš přesun z Dánska na Valašsko?
V Dánsku jsme se jako tým od začátku sezony trápili. Po Novém roce to nevypadalo na nějaké zlepšení, spíše naopak. Přemýšlel jsem, zda zatnout zuby a vydržet. Tamní prostředí bylo krásné. Nakonec jsem si řekl, že se cítím fyzicky a mentálně dobře. A než pokračovat v trápení, bylo by možná lepší se poptat, jestli by o mé služby neměl zájem někdo v Česku. Někomu bych mohl v rozjeté sezoně pomoci. Zavolal jsem agentovi a zrodil se kontakt se Vsetínem. Po pár dnech se vše dotáhlo do konce. Když šlo o Vsetín, neváhal jsem. Skrze místo, fanoušky i historii klubu nebylo nad čím váhat.

Takže jste nepřišel do úplně neznámého prostředí…
Mám dobrého kamaráda, je to jeden z nejlepších lidí, jaké jsem kdy potkal. Pro všechny by se rozdal. A pochází ze Vsetína. Několikrát jsem ho zde navštívil. Mám představu, jaký Vsetín je a jací jsou tady lidé. Dá se říct, že jsem plus minus věděl, do čeho jdu.

Jaké byly vaše první dojmy z kabiny?
Jenom pozitivní. Všichni kluci mají kvalitu. Trénink je rychlý, odsýpá to. Všichni vědí, za čím letos jdeme. Jsou tak nastavení a jdou za tímto cílem. Chceme dojít co nejdál, kam to jen půjde.

A jaká má být vaše role v týmu?
Trenéři mi vysvětlili systém a taktiku, já se budu snažit vhodně zapadnout tam, kde bude potřeba. A také vtisknout týmu kousek vlastní hry. Chci dřít směrem dopředu i dozadu, dohrávat souboje, a hodně střílet. Doufám, že všemi těmito aspekty týmu pomůžu.

Vytyčil jste si pro svoji valašskou misi nějakou metu?
Atmosféra v Dánsku byla odevzdaná. Jsem člověk, který za něčím neustále jde a snaží se pracovat na týmovém úspěchu. Vsetín má jedno z nejmenších kluzišť a proto je zde každá střela nebezpečná. Já rád střílím, takže se budu snažit být hodně nebezpečný střelbou. Zároveň to na našem úzkém kluzišti budu chtít soupeřům znepříjemnit důrazem.

Druhou nejvyšší soutěž jste v minulosti hrával, naposledy v dresu Přerova. Udržujete si o Chance lize povědomí?
Mám hodně kamarádů po celé lize, takže sleduji, jak se jim vede. Za dva roky, co jsem byl pryč, se Chance liga zkvalitnila. Ze sedmnácti účastníků se stáhla na čtrnáct. To je nejdůležitější aspekt. Soutěž je díky tomu kvalitnější a zároveň vyrovnanější.

Pět let jste strávil v tehdejší EBEL, poslední dva roky pak v Dánsku. Považujete se za světoběžníka?
To bych asi neřekl. Když přišla nabídka z Dánska, zaujalo mne to. Pokud je možnost poznat jinou zemi, mentalitu a způsob života, tak mě to hodně láká. Proto jsem neváhal a byl jsem rád, že jsem v Dánsku zůstal i na druhý rok. Místo bylo nádherné. Málo lidí, klid. Svým způsobem to bylo něco jako Vsetín. Ten má hory, v Dánsku jsme měli moře.

Jakých pro vás bylo předchozích pět let v EBEL?
Soutěž byla úžasná a dostatečně jsem ji docenil až ve chvíli, kdy jsem ji přestal hrát. Čtyři roky ve Znojmě byly nádherné. Krásné město, úžasná parta. Když jsem tam s dalšíma klukama přišel, byl jsem ještě mladý. Náš guru, který nám se vším pomohl, byl Luboš Štach. S dnešním trenérem mládeže VHK máme hezký, vtipný vztah (úsměv).

Prý se těšíte, až v okolí Vsetína vyrazíte do přírody?
Je to tak. V Dánsku jsem měl procházky po pláži na denním pořádku. Jak nejsme přímořský stát, vnímá člověk jinak, když má moře dvě minuty od domu. Jsem ale spíš lesní typ, který má rád klid. V lese jsem rád, pes může volně běhat. Klidně v lese strávím i tři hodiny na procházce. Moc se na to nyní s přítelkyní těšíme.