Můžeme být rádi za bod, říká navrátilec do sestavy Daniel Vaněk

Vždycky jsem to já, koho smůla provází, mohl si zpívat během letních galejí útočník Vsetína Daniel Vaněk. V přípravě na tuto sezónu si postupně zlomil obě zápěstí a svému týmu tak v úvodu ročníku chyběl. Do zelenožlutého dresu naskočil po dlouhých sedmi měsících a pomohl k zisku cenného bodu z ledu Nového Jičína. „Bylo znát na prvních střídáních, že jsem dlouho nehrál,“ přiznal po zápase Vaněk.

„V první třetině jsme žádné šance neměli, soupeř lépe kombinoval a bruslil ve střední pásmu. Bránili jsme až na naší modré a z toho vznikalo hodně šancí pro soupeře, které musel Lukáš Plšek pochytat,“ kriticky hodnotí úvodní část hry vsetínský forvard. „Ve druhé třetině jsme už hráli lépe, ale dostali jsme branku po dorážce, která nás trošku utlumila. Soupeř začal hrát v klidu. My jsme šance, které jsme si vypracovali, nedokázali využít,“ říká k prostřední části Vaněk.

„Ve třetí části jsme si je už vytvořili, protože jsme museli vstřelit branku. Trošku nás v polovině třetiny utlumila naše vyloučení. V závěru jsme hráli vabank bez brankáře a Pepa Štraub vstřelil z brankoviště zlatý gól. V prodloužení se hrálo nahoru – dolů, kdo rozhodne dřív, branka však nepadla. Nájezdy se nám nepovedly. Já, Mára Knebl a ani Pavel Zavrtálek jsme nedokázali překonat domácího brankáře, soupeř jeden nájezd proměnil a vyhrál,“ rekapituluje třetí třetinu, prodloužení a nájezdy uzdravený Vaněk.

A co říká ke své obnovené premiéře ve žlutozeleném dresu sám Daniel Vaněk? „Nastoupil jsem po sedmi měsicích a v ostrém zápase a v prvních střídáních jsem si musel zvykat na tempo. Ve třetí části se mi bruslilo už lehčeji, něco jsem si i dovolil. Cítil jsem se dobře, čekal jsem to po dlouhé pauze horší,“ doplňuje závěrem Vaněk.