Luboš Rob: Vsetín je pro mě speciální místo, vím, že tu mám nedodělanou práci

Až do roku 2028 si Vsetín pojistil služby elitního útočníka Luboše Roba. Původní dvouletá smlouva měla Robovi vypršet v dubnu 2025, ale vsetínský klub již během léta rozjel jednání, která vedla rovnou k podpisu na další tři sezony. Není se co divit, Luboš Rob na Lapači odehrál čtyři sezony a ve všech ovládl produktivitu týmu. Proč se rozhodl Luboš zůstat na Vsetíně? Jak probíhala jednání o dlouhodobé smlouvě či zda se již nyní považuje Rob za klubovou legendu? Vše se dozvíte v rozsáhlém rozhovoru u příležitosti podpisu dlouhodobého kontraktu.

Luboši, gratuluji k podpisu dlouhodobé smlouvy, můžete popsat jak probíhala jednání s vedením klubu?
Vedení za mnou přišlo s otázkou na mé plány do budoucna, zda bych chtěl pokračovat a zda jsem na Vsetíně spokojený. Já jsem samozřejmě řekl, že se nebráním jednání a rád bych pokračoval v dalších sezonách, pokud se dohodneme na určitých podmínkách. Chtěl jsem dlouhodobou smlouvu. Nejdřív jsme se bavili o další dvouleté smlouvě, ale pak jsme se domluvili skrz opci, která tam byla, abychom to udělali rovnou na tři sezony. Na podmínkách jsme se domluvili, obě strany si řekly své představy, podmínky které jsem žádal byly splněny. Samozřejmě se jedná o velký závazek a zároveň motivaci, abych se posouval já jako hráč tak i celý tým. 

Byla délka kontraktu hlavním kritériem pro podpis?
Člověk už přemýšlí jinak než v jednadvaceti. Chce mít už určité jistoty do života. Roli hraje i osobní život, mám už dvě děti a musím se dívat i na tato kritéria. Manželka nechala rozhodnutí na mě s tím, že by šli se mnou kamkoliv. Pro naši rodinu bude Vsetín speciálním místem do konce života, protože se nám tady narodil syn a od malička tu vychováváme dceru. Vsetín je momentálně náš domov, kde jsme jako rodina spokojení. Hlavním kritériem podpisu pro mě bylo být tam, kde se jako hráč i člověk cítím dobře a to momentálně na Vsetíně je. Za celou dobu co tady jsem, se cítím dobře. Jsem v týmu, který vyhrává, mám super spoluhráče i lajnu, která mi sedí. Ambice jsou vždy nejvyšší a každý zápas, kdy nastupujeme, tak máme za zády skvělé fanoušky a nikdy se neomrzí před nimi hrát. Věřím, že to bude pokračovat i v dalších sezonách. Vím, že tu mám nedodělanou práci a kvůli tomu jsem se tak rozhodl. Věděl jsem, že když o mě na Lapači bude zájem, tak jinde v Maxa lize hrát nechci, protože si myslím, že Vsetín je pro hrání v této soutěži nejlepší tým. Z hlediska posunu do extraligy si myslím, že největší šancí je postoupit se Vsetínem, nad čímž jsem samozřejmě také přemýšlel. 

Smlouva vyprší za čtyři roky, což je v hokeji celkem dlouhá doba. Kde byste chtěl sebe i klub vidět v roce 2028?
Samozřejmě nejlépe v extralize, ale sami víme jak těžká to je cesta. Třeba se změní během let pravidla postupu respektive sestupu, to se uvidí. Cílem ale je určitě hrát co nejvýš a maximálně využívat potenciálu týmu. Ambice na Vsetíně jsou dlouhodobě nejvyšší, což byl i pro mě důležitý faktor při rozhodování. Vím, že tady bude pořád snaha o postup, i když ta šance v současném systému není zrovna velká. Víme jak je to nastavené, nebudeme se na to vymlouvat. Soutěž samotná je také velmi vyrovnaná. Byl bych tedy rád, aby klub byl za čtyři roky zase o něco dál. Uvidíme co se nám povede, ale každým rokem se krůček po krůčku posouváme. Klub činí postupné kroky, takže doufám, že uděláme další krok a třeba se to povede už v příští sezoně.

Když jste na Lapač poprvé přicházel v roce 2018, říkal jste, že velký vliv na vaše rozhodnutí měl otec Luboš, diskutovali jste spolu i nyní podpis dlouhodobého kontraktu, zvlášť když je zároveň i na pozici trenéra?
Určitě to musel mezi trenéry řešit a samozřejmě o hokeji se pořád bavíme. Mě už ale bude skoro třicet, takže už mám svou hlavu. Samozřejmě jsem se na jeho názor ptal, ale tentokrát rozhodnutí nechal čistě na mě. Vůbec do ničeho mě nenutil. Jde hlavně o to, že jsem na Vsetíně i s rodinou spokojený, to je pro mě důležité než jít do neznáma a budovat si pozici od znovu. Jsem typ člověka, pro kterého je důležité mít jistotu angažmá a mít čistou hlavu než se stresovat nad tím, kde budu v příští sezoně hrát. Věděl jsem, že když za mnou z vedení přišli, tak i moje pozice byla silná. Minulá sezona se nám povedla a zároveň jsem byl rád, že i klub sám přišel s jednáním o další smlouvě dřív než v rozehrané sezoně, což bylo určitě příjemné a hned se bude do nové sezony i lépe vstupovat.

Zmínil jste, že klub se krůček po krůčku posouvá, na čemž máte nezpochybnitelnou zásluhu. Vnímáte během let rozdíl i v mentální přípravě vás samotného? Přeci jenom na výsledky Vsetína je kladen velký tlak a vy jste jedním z těch, na které se nejvíc spoléhá.
Moje pozice když jsem přicházel ve dvaadvaceti v roce 2018 byla úplně jiná. Tehdy jsem spíš myslel na individuální stránku, cílem bylo posunout se do extraligy, což se mi i nakonec povedlo. Sezona byla naprosto skvělá z osobního hlediska i klubu tehdy sezona dopadla výborně. Skončili jsme na 2. místě po základní části, což myslím, že tehdy nikdo moc nečekal. Když si i porovnávám kvalitu týmu a naší sestavu z té doby, tak bych úplně neřekl, že jsme měli až tak kvalitní tým. Hráli jsme ale dobře, celý rok nám to klapalo. Roky potom jsem si možná víc bral, když se nedařilo. Na druhou stranu my jsme v nějaké velké krizi snad nikdy nebyli, vždy jsme ve všech sezonách nakonec došli buď do semifinále nebo finále. Samozřejmě v klíčových fázích sezony byl největší tlak na nás, a úspěch i neúspěch jde za hráči, na kterých to stojí. Nebylo to vždy jednoduché, ale spíš je důležité mít čistou hlavu. Snažit se myslet pozitivně a nevracet se k situacím, které třeba tolik nevyšly. Myslím, že je třeba být pozitivní, pak si vás ta pozitiva najdou, a pokud se tomu snažíte jít naproti, tak sezona dopadne úspěchem jako loni, což se samozřejmě hodnotí pozitivně.

V loňském roce se vám zároveň podařilo vstřelit 100. branku v dresu Vsetína, na což jste potřeboval poměrně krátkou dobu. Mezi fanoušky i diváky v soutěži vaše jméno rezonuje, uvědomujete si, že už nyní můžete být brán jako novodobá legenda hokejového Vsetína?
Pořád mi není ani třicet. Samozřejmě člověk cítí, když zdolá nějaký milník, nebo teď když dodržím smlouvu tak zde budu další čtyři sezony a bude se nám dařit, tak je možné, že mohu překonat další milník, to člověk samozřejmě vnímá. Klub se v historii vyvíjí. Když se na to podíváme, tak Vsetín hrál extraligu třináct let. Klub existuje pětaosmdesát let, z toho se hrála extraliga třináct let, což není úplně dlouhá doba. V extraligové éře ale tady hrály obrovské legendy a to nejen vsetínského ale i českého hokeje. S takovými borci se lze asi těžko porovnávat. Za tu dobu ale na hokej chodí spoustu generací a každá generace má své hráče, na které se chodí. Věřím, že když přidám další roky, tak se na mě bude snad vzpomínat a lidé si budou připomínat, že se chodilo na mě nebo na nás. Hrajeme sice nižší soutěž než extraligu, ale jak říkám, klub se pořád vyvíjí a není na vrcholu, jak byl tehdy za slavné éry. Je zároveň něco jiného brát klubovou legendu a legendu celého hokeje. Klubová legenda je v tom, že odehraje hodně zápasů a zároveň pro klub něco udělá. Pro mě bylo také důležité pokračovat na Vsetíně a neměnit pořád kluby, člověk tady může zanechat odkaz s tím, že se na něj bude vzpomínat. Byl bych rád, kdyby se mi podařilo dodržet celou smlouvu a třeba mohl zde pokračovat i dál. Důležité jsou pro mě nadále osobní ale hlavně týmové výsledky, aby se lidé hokejem bavili a nadále chodili.

V poslední době přejatý pojem z NHL franchise player asi na vás sedí dokonale jako hlavní oporu týmu s dlouhodobým kontraktem…
Když se teď podíváme napříč hokejovými kluby, tak je celkem časté, že kluby podepisují dlouhodobé smlouvy, protože tolik těch hráčů zase není a kluby o ně nechtějí přijít. Očekávám, že to bude čím dál častější jev a hráči budou podepisovat čím dál tím víc dlouhodobější kontrakty.

Vrátil bych se k uplynulé sezoně, která skončila postupem do baráže o extraligu. Byla to zatím pro vás nejpovedenější sezona v kariéře respektive jak vysoko tento úspěch se Vsetínem řadíte?
Může to mít více úhlu pohledu. Pro mě osobně třeba nejpovedenější byla první sezona na Vsetíně, to si ale člověk užije spíš sám, když se sezona povede a díky tomu se pak hráč může odrazit k dalšímu angažmá. Hokej je ale přeci jen kolektivní sport, ono také záleží jakou má hráč roli v týmu. Pokud moc nehraje tak ho nemusí týmový úspěch uspokojit. U mě se to ale sešlo obojí. Konec sezony se nám povedl, jak mě osobně tak i týmu. Konečně jsme dosáhli na vítězství v play-off, i když baráž byla neúspěšná, tak ta sezona byla zatím nejlepší alespoň tady pro Vsetín ale i pro mě osobně. Každý rok se tady pracuje postupnými kroky, věřím, že se do baráže můžeme dostat znovu a být tam úspěšnější. Neznamená to, že hned postoupíme, ale že třeba více potrápíme extraligového soupeře. Sezony před tím byly také dobré z osobního hlediska, ale týmově se nám třeba poslední krok nepovedl. Loni to bylo jiné a také jisté zadostiučinění. Na druhou stranu prohry v předcházejících finále nám k tomu mohly pomoci a člověk si pak i více váží, že do třetice se to povedlo a konečně jsme soutěž vyhráli.

Už jenom třikrát v řadě postoupit do finále v této vyrovnané soutěži je obdivuhodné. Očekáváte, že v nové sezoně na vás budou soupeři ještě více motivovanější? Cítíte zároveň, že i samotná soutěž zvyšuje svou kvalitu?
Za mě je soutěž určitě vyrovnanější než dřív. Velkou roli hraje i počet týmů. Dřív bylo více týmů a u třech až čtyř týmů jste cítil, že jsou to povinné body. Nyní už může každý porazit každého. Jak ale stoupá kvalita extraligy, tak hráči kteří nemají místo v nejvyšší soutěži se zase propadají do první ligy. Kvalita jde tak logicky nahoru jak v extralize tak i v první lize. Vsetín byl vždy brán jako silný tým a každému soupeři se tu hraje těžce. Na druhou stranu se sem i každý těší, přeci jen tady přijdou lidi a vytvoří odpovídající atmosféru. Určitě je to pro soupeře zajímavější zápas než na jiných stadionech, roli samozřejmě hraje i naše postavení v tabulce nebo výsledky. Soupeři to jistě vnímají a chtějí se na nás více vytáhnout. Dřív takhle v soutěži působily Budějovice, teď je to za mě Vsetín.

V Českých Budějovicích jste společně vyrůstali s Radkem Prokešem, který se letos stal novou posilou Vsetína. Měl jste vliv na jeho rozhodování pro Vsetín nebo jste se mu alespoň snažil Vsetín doporučit?
Psali jsme si o tom. Vím, že o Radka stál Vsetín už dříve, ale nějak to nevyšlo. Říkal jsem mu jak to na Vsetíně funguje, ale konečné rozhodnutí bylo na něm. Tentokrát už se ale pro Vsetín rozhodl, za což jsem samozřejmě rád. Známe se spolu celý život, chodili jsme do stejné školy, hráli jsme spolu od 4. třídy, takže mám radost, že je tady a můžeme spolu hrát za Vsetín.

Při vsetínském angažmá je s vámi každou sezonu Vít Jonák, snad kromě krátkých pauz jste společně působili i v jedné útočné formaci. Prožívali jste o to emotivněji loňský úspěch? Zvlášť, když jste spolu prožili i všechna ta finále...
 Určitě jsme to spolu probírali. Já osobně jsem byl ale před loňskou finálovou sérii poměrně klidný. Říkal jsem si, že už to musí pro nás dopadnout dobře a naštěstí to vyšlo. Celou cestu jsme znovu s Víťou prošli spolu, bavili jsme se o tom a byli jsme rádi, že se to konečně povedlo. Věřím, že naše spolupráce bude nadále pokračovat a fungovat. Myslím, že snad na zdravotní výpadky jednoho z nás, jsme jinak pořád hráli spolu. Naše spolupráce je opravdu dlouhá a myslím, že i lidé to berou tak, že patříme k sobě. Momentálně ale máme ve formaci i Pavla Klhůfka, který je pro nás ideální centr, má skvělý přehled o hře a cítím, že společně nám to funguje. 

Společně jste vyrostli i ve zkušené hráče týmu. Jste to právě vy, kteří si vezmou slovo v případě potřeby?
Hráči se s věkem vyvíjí, a cítí že každým rokem mají na mužstvo čím dál větší vliv. Johny to má v sobě víc, že v kabině něco řekne, například Erik je v tomto ohledu klidnější, není zrovna ten typ, který by řval. Ale samozřejmě si své řekneme, ten rozdíl oproti době, kdy jsme přicházeli před šesti nebo sedmi lety je znát. Uvědomujeme si, že patříme ke zkušenějším hráčům v týmu, a že to na nás musí stát. Nezříkáme se zodpovědnosti a bereme roli lídrů týmu, proto je pak i třeba něco říct. Slovo si vezmeme, když se nám třeba tolik nedaří, ale já věřím, že to nebude moc často a bude se nám spíš dařit. A pokud krize přijde, bude lepší si ji projít v průběhu sezony než na jejím konci.

Berete herní krizi jako zdravou věc, která může tým zocelit pro play-off?
V okamžiku kdy tým krizí prochází to je nepříjemné. K hernímu nedostatku se přidává i tlak z tribuny, ale je to pro tým dobré a poučné. Při další krizi už ví, jak se má zachovat a jak se z toho vyhrabat. Myslím si, že menší krize v sezoně není na škodu. Člověk by chtěl samozřejmě vyhrát všechny zápasy, ale tohle není reálné. Neříkám, že chci, abychom v sezoně měli krizi, ale přeci jen hrajete dvaapadesát zápasů a ne všechny půjdou po másle. Tým se musí naučit fungovat ve všech situacích, ne pouze vést v zápase, ale umět i zápasy obracet nebo udržet výsledek. Jde o to být připraven na všechny možné situace v konci sezony. Když pak přijde první kritický moment ve čtvrtém nebo pátém zápase série, a nebo když se hraje čtvrtfinále na tři vítězné zápasy, tak tam snad ani prostor pro žádnou krizí není. My jsme si tím prošli ve čtvrtfinále 2022 se Slavií Praha. Prohráli jsme první zápas a postoupili jsme až po pěti zápasech, navíc jsme sérii srovnávali v prodloužení. Nebyla to tehdy žádná sranda, mohli jsme po dobré základní části klidně vyletět ve čtvrtfinále, ale naštěstí jsme to zvládli a dokráčeli až do finále s Jihlavou. Týmy se po sezonách sice obměňují, ale musí umět reagovat na všechny situace.

Vsetínský tým se obměnil i před letošní sezonou, jak zatím vnímáte nový kádr i váš projev v přípravě?
Za ty roky co hokej hraji už mě ty přípravy přijdou všechny stejné a moc se na výsledky nehledí. Samozřejmě když jsme vyhráli s Kometou tak ten tým to povzbudí, protože je to špičkový extraligový soupeř, který navíc přijel na Vsetín v silné sestavě. Určitě bylo pro nás důležité dokázat si, že s nimi můžeme hrát. Myslím si, že z pěti duelů bychom je asi pětkrát neporazili, ale třeba jsme si ukázali, že kdybychom znovu postoupili do baráže, může to být pro nás zrcadlo. Očekávám, že Kometa bude hrát horní polovinu tabulky v extralize, pro nás to může být signál, že si můžeme více věřit, kdybychom v baráži narazili na extraligový tým. Jinak je ale příprava pořád stejná. Na výsledky je mnohdy těžké brát ohled. První zápasy se hrají v různých sestavách a při vyšším tréninkovém zatížení. Spíš to beru jako cestu a přípravu k začátku soutěže. Věřím, že se nám začátek povede, protože je důležitý pro nastavení a klid týmu. Podle začátku se i určí, kde se tým bude pohybovat a nemusí se pak honit v pozdější fázi sezony. Protože když hraje tým na krev od prosince nebo ledna, tak síly rychle ubývají a pak je to pro tým těžké.

V kabině působíte zároveň jako pokladník, máte za tu dobu nějakou bizarní situaci nebo pokutu, případně kdo je v aktuální kabině Vsetína největší hříšník?
U nás se spíš platí pokuty nebo zápisné, když přijde nový hráč nebo když se někomu podaří vstřelit důležitý gól. Bizarní situace se u nás naštěstí nedějí. Občas se někomu nechce platit a na nástěnce jeho jméno visí dlouho, ale vždy se to pak vyřídí. Někteří hráči jsou třeba tak disciplinovaní, že přijdou zaplatit i s předstihem, ale máme i takové případy, ze kterých se to musí dostávat. Většinou se to pak stejně vše vyrovná a společně jako kabina pak peníze utratíme.

Možná bych snad už naposledy zmínil historku z loňského výjezdu do Pelhřimova, kdy vás spoluhráči zapomněli na bezince. Dáváte si od té doby větší pozor při výjezdech na led soupeře?
Spíš řidič už si dává pozor. Ze začátku by mě ani nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. Naštěstí se otočil brzy a nabrali mě. V zápase jsem dal tehdy první gól a vyhráli jsme 2:0. Vyšlo to nakonec dobře, tehdy jsem si říkal, že by mě měli nechávat častěji na benzince.

Fanoušci Vsetína určitě mají radost, že žluté tkaničky zůstanou na Lapači i v dalších sezonách. Chtěl byste před startem nového ročníku něco vzkázat vsetínským fanouškům?
Fanouškům bych chtěl říct, aby chodili v co nejvyšším počtu. Podporu která jde z tribun velmi dobře vnímáme a je to pro nás obrovská pomoc. Vždy se snažíme hrát naplno a vyhrát každý zápas. Bohužel ne vždy se to povede, asi každému se stane, že v práci také nemá zrovna den. Všichni hráči mají své osobní životy i problémy, které se někdy mohou projevit v nastavení na ledě. Za sebe říkám, že za každého spoluhráče v aktuální kabině můžu dát ruku do ohně a nechá na ledě všechno. Poprosil bych fanoušky o trpělivost v případě, kdy se nám třeba nebude tolik dařit. Na Vsetíně se ale i v krizi nepíská, jsme rádi že podpora fanoušků je pořád neskutečná, což jsme mohli vidět v play-off i následné baráži, kdy se vyprodala celá brněnská aréna a pro nás to byl nezapomenutelný zážitek. Věřím, že nová cesta nebo podobný zážitek jako v Brně začíná prvním soutěžním zápasem, a že se budeme na konci sezony zase radovat a společně oslavíme úspěch. Člověk si pamatuje hlavně týmové úspěchy a cestu, která k tomu vedla, když se k tomu ještě přidají i fanoušci tak na to pak vzpomínáme do konce života. Ať tedy chodí co nejvíc a my se budeme co nejvíc snažit na ledě, aby se bavili.