Michal Nedbálek: Jsme kluci ze Vsetína a hrajeme za svůj klub

Skvěle rozehrával, nebál se přitvrdit a nadto vstřelil dva zásadní góly. Vsetínský obránce Michal Nedbálek sehrál ve třetím finálovém duelu Valachů s Frýdkem-Místkem klíčovou roli. Po vítězství 3:1 ale brzy přepnul na čtvrtou bitvu partie, kterou ve čtvrtek od 17:30 hostí Lapač. „Už mi začalo v hlavě šrotovat, abychom se na to utkání co nejlépe připravili," hlásil třicetiletý bek. „Musíme hrát jako doposud a nehledět na stav série."

Co rozhodlo o tom, že po úterním duelu vedete 2:1 na zápasy a máte situaci ve svých rukou?
Ve třetím zápase jsme hráli výborně dozadu. I když jsme se dostali pod tlak, dokázali jsme to udržet. Perfektní zákroky předváděl brankář Petr Hromada, který nás v nejhorším tlaku soupeře podržel. Díky tomu jsme zachovali chladnou hlavu, a podařilo se nám vstřelit góly.

Ve Frýdku-Místku jste přitom v této sezoně ještě nevyhráli. Mysleli jste na to?
Vůbec. Říká se, že play-off ke jiná soutěž. Možná je to klišé, ale je pravdivé. Přesvědčili jsme se o tom loni proti Přerovu a letos to platí znovu. Od prvního finálového utkání jsme Frýdku-Místku vyrovnaným soupeřem a celá série je o maličkostech. Je to kdo s koho a my to chceme dotáhnout.

Ve kterých maličkostech jste soupeře předčili tentokrát?
Asi v tom, že jsme dali góly, zatímco Frýdek ne. Jinak objektivně řečeno nás soupeř tentokrát dostal víc pod tlak. V nedělním domácím zápase jsme při hře pět na pět měli mírně navrch my, teď to bylo trochu naopak. Ale i přesto jsme dokázali zvítězit, což je super.

Hraje v sérii roli i faktor odchovanců?
Nemůžu hodnotit, nakolik soupeř hraje nebo nehraje srdcem. Ale možná že to nějaká procenta přidává na naší stranu. Náš výkon je vyloženě na krev a možná už za hranicí našich možností. Přece jenom jsme všichni kluci ze Vsetína nebo blízkého okolí a hrajeme za svůj klub. 

Vy sám jste výsledek podpořil dvěma důležitými trefami. To je na obránce slušné skóre...
U první branky mi skvěle pomohli kluci, jako skoro pokaždé. Ondra Slováček mi to krásně dal. Já s tím počítal, protože už spolu hrajeme delší dobu a když si najedu, většinou mi puk naservíruje do šance. Skvělou práci odvedl Petr Dvořák, který puk místo mě vyvezl ven a ještě na mě křikl, že můžu jít dopředu, protože to vzadu pohlídá. Tím pádem jsem si mohl sjet do pozice, kdy jsme soupeře přečíslili. Byl jsem zajištěný a nehrozilo nám nebezpečí. Role obou kluků o tohoto gólu byla obrovská, stejně jako u druhé trefy. Tam Peťa vyhrál vhazování, kluci mi to před brankou dobře zablokovali a já vystřelil přes chumel nahoru.

Dlouho jste drželi hubené vedení, nejprve 1:0 a pak 2:1. Nebylo to vyčerpávající?
Pro mě ne. Snažím se nekoukat na stav, abych sám na sebe nevytvořil tlak. Snažím se hrát pořád stejně. Samozřejmě když vedeme, vyřešíme nějakou situaci klidně spíš obranněji, než kdybychom se museli tlačit dopředu. Ale strach tady nemá místo, protože jinak by přišel brzy gól.

Jaký bude recept na pomyslný rozhodující krok, který můžete udělat ve čtvrtek na Lapači?
Nesmíme se zbláznit z toho, že vedeme 2:1 na zápasy. Čtvrteční utkání musíme brát jako další, které chceme vyhrát. A pokud se to povede, bude to u konce. Recept bude hrát jako doposud, připravit se na utkání po všech stránkách a nehledět na stav série. Myslím, že po psychické stránce jsme ve výhodě.