Ice Breakers: výroční oslava přinesla nadílku

Oslava 73 let od prvního oficiálního utkání vsetínských hokejistů vyšla nad očekávání. Derby s Valašským Meziříčím domácí jednoznačně ovládli a zaslouženě si připsali nejjasnější výhru v historii novodobých valašských derby. Vůbec poprvé se navíc VHK podařilo proti Bobrům uspět na domácím ledě za plné tři body. Co rozhodovalo o tom, že se poslední zápas roku 2012 změnil ve vsetínské galapředstavení? To se pokusíme přiblížit v tradičním článku.

Zodpovědný výkon Vsetína

Se vší vážností a pečlivostí přistoupili vsetínští hokejisté k derby s Valašským Meziříčím. Přestože proti nim stál beznadějně poslední celek tabulky, nastoupili do duelu maximálně koncentrovaně a pozorná hra jim vydržela takřka po celé utkání. Vsetín sice nadále sužuje výrazná marodka, přesto trenéři i tentokrát vsadili na hru na čtyři útoky a mladí vsetínští hráči se za příležitost odvděčili kvalitním výkonem. Na ledě nebylo k rozeznání, zda hraje formace první či čtvrtá. Všechny lajny hrály pozorně, pečlivě a své soupeře jednoznačně přehrávaly. Dokumentuje to ostatně pohled na střelce branek – o góly VHK se postaraly všechny čtyři útoky.

Spolehlivě hrály i řady obranné. Snad krom několika zaškobrtnutí z úvodu, soupeře v podstatě k ničemu nepustily, beci navíc dobře podporovali útok. Takřka polovina gólů padla přímým přičiněním beků – ať už dorážkou jejich střely či usměrněním obráncovy příhry do odkryté brány (viz brilantní souhra Farda – Zúbek před prvním gólem). Vsetínští neodehráli nejlepší zápas v sezóně, hráli však týmově, zodpovědně a maximálně spolehlivě. Zkrátka, slovy trenéra Hlobila: „Musím dnes bez výjimky pochválit všechny hráče, kteří dodrželi to, co jsme si před zápasem řekli.“

Rychle získaný náskok

Pro Vsetín měla nepovedená valašská derby z posledních období společného jmenovatele. VHK se nedokázal ujmout vedení, popř. se ho sice ujal, ale nepovedlo se mu odskočit soupeři na bezpečný náskok. Naopak Bobři vytěžili z minima maximum a dobře rozehrané zápasy už poté dokázali dotáhnout k bodovému zisku – povětšinou k vítězství. Nic takového se ale tentokrát nekonalo. Hosté sice v úvodu párkrát zahrozili, několik nadějných akcí ale ve finální fázi řešili špatně. V páté minutě Bobrům sice málem pomohli sami Vsetínští, nešťastnou Vránovu teč ale zákrokem večera dokázal zastavit Hromada.

Na řadu tak přišli domácí. Těm stačilo v sedmé minutě čtrnáct sekund, aby si dvěma zásahy vypracovali tolik potřebný dvoubrankový náskok. Nejprve využil přesilovku Zúbek, pohotovým usměrněním puku do odkryté brány. Hned po rozehrávce Bobři vytvořili vzorné diváctvo pokorně sledující, jak nejprve Vítek pálí do Slováka a dorážející Petr Hruška šikovně ze vzduchu doklepává puk od brány. Když se pak o čtyři minuty později prosadil šikovnou tečí Daněk, bylo de facto rozhodnuto. Jestli do té doby Valašskomeziříčští ještě pokukovali po případném zvratu, gól na 3:0 jejich naděje definitivně pohřbil… alespoň na ledě to tak vypadalo. Zázračný nástup Bobrů se zkrátka tentokrát nekonal.

Výkony gólmanů

S trochou nadsázky se dá říct, že Bobři tentokrát přijeli bez reprezentačního gólmana. Ne, že by se Slovák v brance nesnažil, štěstí, které se jej drželo v předchozích zápasech na Lapači, však tentokrát citelně postrádal. Nutno uznat, že jeho úloha v zápase byla hodně těžká. V úvodu svůj tým několika spolehlivými zákroky podržel, na střelu Zúbka do prázdné brány se ovšem mohl jen smutně podívat. Před druhým gólem sice skvěle zasáhl proti Vítkovi, puk ale vyrazil přímo před Petra Hrušku a ten znovu uklízel do prázdné. Též s Daňkovou tečí z bezprostřední blízkosti toho příliš dělat nemohl. Žádný zázračný zákrok se mu nicméně nepovedl a po třetím góle se raději nechal vystřídat. Přesto Slovák inkasoval ještě jednou. Za stavu 6:0 jej totiž trenér Bobrů vrátil zpět do brány, nebohý Slovák se ale nestihl ani pořádně rozcvičit a už tahal puk z klece počtvrté. Již po dvanácti sekundách pobytu na ledě jej totiž z úniku pokořil Kajaba. Slovákova vzpomínka na Lapač zkrátka bude tentokrát značně hořká. Zbylé tři branky Bobrů inkasoval mladý Netolička. Jeho výkon odpovídal celkovému obrazu hry Valmezu. Připsal si nejeden zákrok, co šlo chytil, nic zázračného nepředvedl. Při své dvacetiminutovce se ale v brance rozhodně nenudil.

Totéž se nedá říct o Hromadovi na straně druhé. Ten bude asi marně vzpomínat, zda už v mužské kategorii odchytal pohodovější zápas. Střel na něj šlo poskrovnu, většinou to navíc byly poměrně jednoduché zákroky. Na druhou stranu, o to nepříjemnější pro nerozchytaného gólmana bylo, když musel zasahovat nějaké obtížnější situaci. Hromada čelil v zápasech sice jen dvěma, při obou se ale ukázal ve výborném světle. První a jak už bylo zmíněno klíčový zákrok, předvedl hned v úvodu, kdy betonem vymrštěným do protipohybu dokázal zastavit puk, který po nešťastné teči spoluhráče mířil do odkryté brány. Druhý obtížný zákrok si připsal muž s maskou VHK ve třetině třetí, kdy vyřešil nepříjemný závar u levé tyče. Jinak jej zaměstnávaly spíše jen střely ze střední vzdálenosti a s nimi si brankář VHK bez problémů věděl rady. I Hromada zkrátka zapadl do kvalitního výkonu Holobilových oveček.

Defenzivní přehmaty

Jak je letos pro Bobry smutnou tradicí, ani tentokrát se nevyhnuli velkým chybám v obranné činnosti. Mladá defenzíva Valašského Meziříčí prohrávala v osobních soubojích, měla velký problém s rozehrávkou, zmatkovala. Obzvlášť špatná byla modrobílá hra mezi modrými. Bobři ve středním pásmu často propadali, špatně pokrývali vsetínské narážečky a kolmice, z čehož vznikala přečíslení a tím i šance. Bylo by hodně těžké spočítat, kolikrát se zelenožlutí řítili v přečíslení na bobří klícku. Před pátým inkasovaným gólem byli Valašskomeziříčští hokejisté tak rádi, že přežili dvojnásobné oslabení, že se zuřivě vydali na střídačku oddychovat a zcela zapomněli na to, že mají za zády tři soupeřovy hráče. Hosté zkrátka dělali až příliš chyb a jako v celém průběhu sezóny i tentokrát za to pykali.

Vsetínská defenzíva sice není o tolik starší, ani ona se nevyvaruje přehmatů, v porovnání s valašským rivalem ale působí pevně a spolehlivě. V derby byl rozdíl v obranné hře obrovský, vždyť v celém zápase jsme neviděli, že by si Bobři dostali do úniku, o přečíslení se pak dalo mluvit možná tak ve třech případech. A i ty dokázali beci VHK překazit často dřív, než přišla práce na Hromadu. Výkon v obranné činnosti byl tudíž dalším z klíčových aspektu vsetínské výhry.

Kvalita, sebevědomí, odhodlání

Jak bylo zmíněno snad ve všech Ice breakers ze sezóny 2012/13, letošní individuální kvalita je jednoznačně na straně Vsetína. Na hřišti to bylo zcela patrné. O chabé defenzivní činnosti Bobrů jsme už mluvili, o moc slavnější to tentokrát nebylo ani v ofenzívě. Bez Martina Ambruze se Valašskému Meziříčí rozpadla nejúdernější formace a tým trenéra Málka působil na ledě v podstatě neškodně. Vždyť za celý zápas si vytvořil jen dvě větší šance a několik náznaků, které ale náznaky pouze zůstaly. Jinak Valmez dopředu nepředvedl naprosto nic. Tristní byly i jeho přesilovky. Ani jednou se nedokázal usadit v útočném pásmu, natož aby vážněji ohrozili Hromadu. Dřívější velký postrach pro VHK rázem neexistoval.

Též odhodlání a sebevědomí nebylo na týmu od soutoku Bečev znát. Houževnatě hrál jen za stavu 0:0. Když pak inkasoval dvojitý úder, nejen že utrpělo skóre, ale i odhodlání. Vsetín, který v úvodu působil lehce nervózně, se uklidnil. Valmez naopak zcela odpadl a dá se říct, že zbytek zápasu už byl jen otázkou skóre. Vsetín, i když hrající bez několika opor, dokázal tentokrát papírové předpoklady naplnit a dobrým výkonem připravil Bobrům největší výprask v novodobé historii derbyzápasů.