Josef Štraub ukončil ve čtyřiačtyřiceti letech kariéru, pokračovat bude jako trenér

Hráčská kapitola Josefa Štrauba se uzavřela. Je symbolické, že se tak stalo právě ve Vsetíně. Snad žádný jiný hokejista totiž nebyl tak milován fanoušky svého celku a tak nenáviděn příznivci soupeřů jako on. Josef Štraub se o tom mohl přesvědčovat pokaždé, když nastoupil na Lapači. V tom prvním případě pokud oblékl dres domácího Vsetína, v tom opačném když přijel se Zlínem, Třincem, Vítkovicemi, Slavií nebo Českými Budějovicemi.

Důvod k těmto reakcím byl jednoznačný. Štraub totiž vždy patřil ke klíčovým hráčům svého celku. Dokázal připravit brankové šance spoluhráčům nebo nějaký ten gól přidat sám, ale zároveň svým chováním na ledě uměl skvěle brnkat na nervy soupeřů nebo dokonale znejistět rozhodčí. Jeho autorita byla patrná i v šatně, kde měla jeho slova mnohdy větší váhu, než domluvy od trenérů.

Josef Štraub naskočil do seniorského hokeje v rodné Příbrami už jako šestnáctiletý, kdy oblékl dres tamního Baníku ve třetí nejvyšší soutěži. Poté se přesunul do VTJ Tábor a v sezoně 1986-87 s ní vybojoval postup do 1.ČNHL. Jeho 44 bodů ve 28 zápasech znamenalo pozvánku do prvoligové Jihlavy, kde získal ihned v sezoně následující bronzovou medaili. Zásadním byl pro Josefa Štrauba rok 1989. Přestoupil totiž do tehdejšího Gottwaldova a zůstal zde, s výjimkou ročního působení v Třinci, plných deset let.

„Docela mě zaskočilo, že končí kariéru, protože měl týmu pořád co dát. Byl ve skvělé kondici a navíc vypadal, že má z hokeje stále radost. Pepa bude týmu chybět, to je neoddiskutovatelné. Budou chybět jeho zkušenosti, vůdčí schopnosti a schopnost nasměrovat tým správným směrem k vítězství. Když jsem ještě hrával za žáky, byl ikonou extraligového Zlína, idolem fanoušků. Chodilo se na Pepu Štrauba. Já ho mám dodnes v pokojíku u rodičů vylepeného na dveřích. Ten plakát je tam tak dvanáct let.“

Daniel Vaněk
útočník VHK Vsetín, odchovanec Zlína

Právě v dresu Zlína dosáhl Josef Štraub na své dva největší hokejové úspěchy. V sezonách 1994-95 a 1998-99 se s Berany probojoval až do extraligového finále. V obou případech tehdy Zlín nestačil na arcirivala ze Vsetína. Štraub se stal ve své první „stříbrné“ sezoně dokonce druhým nejproduktivnějším hráčem vyřazovacích bojů.

V paměti všech fanoušků zůstane jeho gól na 1:1 v závěrečném, čtvrtém duelu na zlínském ledě, kdy dostal kotouč z půlmetrového ofsajdu, ale akci dokončil, protože rozhodčí hru nepřerušili. „Já si nejsem vědom toho, že by šlo o ofsajd. Neslyšel jsem písknutí sudího, tak jsem pokračoval ve hře. A že jsem dal gól do prázdné brány? Roman Čechmánek měl být připraven, měl chytat,“ smál se letos s odstupem patnácti let při vzpomínce na první valašské finále. „Myslím si ale, že jediný rok, kdy jsme mohli Vsetín připravit o titul, bylo finále v roce 1995. Tehdy Vsetínští ještě neměli tak špičkový mančaft jako později. Ale Čechmánek to vzadu prostě zavřel, vychytal nás,“ dodal už s vážnou tváří Štraub.

„Josef byl vždycky bojovník. Takový, jak jsem ho poznal letos z postu trenéra, byl i jako spoluhráč. Byl to typ hráče, který nerad prohrával a uměl rozdat i přijmout ránu. Byl spíše konstruktivnější, než nějaký střelec. A měl ke všemu hokejový přístup, což dnes některým mladým hráčům chybí. Když jsem já končil kariéru, cítil jsem se nějaký čas pořád jako hráč. Takže očekávám, že Josef do trenérské práce vnese entuziasmus, který jej coby hráče vždy zdobil a také to, že mladým poradí ve specifických individuálních záležitostech.“

Juraj Jurík
trenér VHK Vsetín, bývalý spoluhráč

Jak moc má hokejový život smysl pro ironii, se zlínská ikona přesvědčila v roce 2003, kdy se jméno Štraub objevilo na soupisce Vsetína. Sezonu 2003-04 ukončili Valaši na předposledním, 13.místě, ale dlouho bojovali o play off a definitivní zlom přinesla až kontumace vítězného utkání v Českých Budějovicích. Josefa Štrauba trápila zranění, neodehrál ani polovinu zápasů, a přestože byl po sezoně odvelen svým Zlínem do Českých Budějovic, vsetínský dres se mu stal srdeční záležitostí.

Poté, co ukončil extraligovou kariéru, působil jednu sezonu v druholigovém Přerově. Po krátkém intermezzu v Prostějově zamířil Štraub do Valašského Meziříčí a po zmrtvýchvstání hokeje ve Vsetíně okamžitě znovu oblékl zelenožlutou kombinaci. „Jedním z prvních hráčů, kteří nám dali najevo zájem u nás působit, je například Pepa Štraub,“ říkal na tiskové konferenci na jaře 2008 jednatel VHK Stanislav Pavelec. Příbramský odchovanec strávil v týmu šestinásobných extraligových šampiónů dvě druholigové sezóny. V obou se řadil mezi nejplatnější hráče, v obou byl osobností na ledě i mimo něj.

„Nepřekvapilo mne, že Pepa ukončil hráčskou kariéru. Překvapen jsem byl spíše tím, že jsme jej přemluvili ještě pro sezonu uplynulou. Na jejím konci ho provázelo zranění ramene, ale klobouk dolů, jakou práci v našem a i v jeho klubu odvedl. Neřeknu nic nového a každý fanda to ví – pokud byl Pepa náš, byl milován, pokud hrál proti, byl nenáviděn a to platilo jak na hřišti, tak v hledišti. Očekávám, že na trenérské lavici předá vše, co se naučil, dalším generacím. A také, že tak jako on se i jeho svěřenci vyždímají a udělají maximum pro vítězství.“

Stanislav Pavelec
jednatel VHK Vsetín, bývalý protihráč

Svou bohatou kariéru se rozhodl ukončit ve čtyřiačtyřiceti letech. Od nadcházející sezóny se bude Josef Štraub věnovat práci asistenta trenéra mladšího dorostu, kde působil už letos, a nově by měl naskočit i jako asistent k A-týmu. Od září tak příbramského rodáka čeká další životní kapitola na Valašsku. Bude už jeho čtvrtou v pořadí, to se málo ví. Svoji premiéru ve Vsetíně totiž zažil už v sezoně 1991-92. Tehdy odehrál dvě střetnutí za tým, který byl nováčkem 1.české národní hokejové ligy.

Okusí Josef Štraub na Valašsku druhou nejvyšší soutěž i jako trenér?

Josef Štraub v obrazech