Lukáš Bokroš: Hrát proti bráchovi? To byl zvláštní pocit

Jsou dva. Jeden je útočník a hájí barvy Valašského Meziříčí, druhý zase obránce a hraje za Vsetín. Ve středu nastoupili proti sobě. Řeč je o bratrech Bokrošových, synech známého trenéra Ernesta Bokroše. Zatímco mladší Tomáš musel v zelenožlutém dresu spolknout hořkou pilulku porážky, starší Lukáš osladil vítězství Bobrů 8:2 dvěma brankami. A několikrát se na ledě potkal s bratrem. „Byl to zvláštní pocit,“ přiznal Lukáš Bokroš po utkání před kabinou.

Lukáši, těšil jste se na to, že nastoupíte proti bratrovi, nebo jste nevěděl, zda přijede?
Věděl jsem, že přijede, ale nevěděl jsem, jestli bude hrát, v základní sestavě nebyl. Samozřejmě, všiml jsem si, že za rozhodnutého výsledku jej tam trenér po druhé třetině dal. Párkrát jsme se na ledě potkali, byl to zvláštní pocit.

Stihli jste si povykládat?
Při pár střídáních jsme se potkali, ale ani jsme si nic neřekli. Já jsem se soustředil na svoji hru. Ale to se nedá, nevšimnout si bratra. Mluvit spolu budeme až po zápase. Utkání probereme až doma.

Vaše výhra byla naprosto zasloužená. Přesto jste asi nečekali, že se bude rodit tak lehce, viďte?
To tedy ne. Očekávali jsme, že to Vsetín bude víc betonovat. Ve druhé třetině jsme dali nějaké šťastné góly a oni to za stavu 4:1 ještě více otevřeli. No a nám tam napadaly další branky.

Vsetín jste předčili jak v přesilovkách, tak v oslabeních, a taky jste dokázali vyvinout velký tlak před brankou soupeře…
Věděli jsme, že vsetínští obránci nejsou příliš zkušení a napadání jim může dělat problémy. No a přesilovky, ty dnes rozhodují zápasy. Řekli jsme si, že když v nich nějaké góly dáme, můžeme vyhrát.

Také jste se před brankou soupeře daleko lépe orientovali. Čtyři nebo dokonce pět gólů jste dali téměř do prázdné branky…
Tak to má být. Trenér nás nabádá k tomu, abychom se tlačili před branku, do brankoviště a doráželi puky. Dneska tam ale opravdu padaly pěkné góly a jsme maximálně spokojeni. Doma je nutné hrát agresivně. My jsme si dnes dokázali vytvořit tlak a hodně jsme stříleli. Plšek spoustu puků jenom vyrážel. Zdál se nám nejistý a proto jsme tlačili všechno do branky. Jak říkám, na domácím ledě musíme být před brankou hodně aktivní.

Mohla za to nezkušenost vsetínských obránců, že si nedokázali pohlídat druhou střelu?
Těžko říci. Možná jsme měli štěstí, že se kotouče odrážely k nám. Takové výsledky někdy bývají. Vsetín ale letos nehraje špatně a určitě bude v tabulce vysoko. A jejich obrana? Nevím, dneska nám to tam zkrátka napadalo.

Neměli jste po prohře v Přerově větší motivaci, než soupeř?
Tu porážku jsme chtěli odčinit, protože prohrát před domácím publikem a ještě v tomto derby… Takový zápas hráče vybičuje k maximálnímu výkonu. Vidíte, jak to chodí. V Přerově jsme za 60 minut nedali ani branku a dneska osm… Důležité bude, abychom takto pokračovali i v dalších utkáních a abychom neusnuli na vavřínech.

Co váš tatínek Ernest? Stačí sledovat vaši hráčskou dráhu? Radí vám v něčem?
To ano. Občas se přijede podívat, když mu čas dovolí. Dneska tady asi nebyl, má nějaké povinnosti. Ale jinak nám radí. Když je na zápase, tak většinou jenom kritizuje, ale občas se stane i zázrak a pochválí nás.

Všichni tři Bokrošové na jednom ze zápasů ve Valašském Meziříčí. Zleva: Tomáš, Lukáš, Ernest.

Autorem fotografií je Marek Netolička.