Tolik branek jsem nedal ani v žáčcích, smál se Petr Mokrejš

Sobotní duel Vsetína s Uničovem byl pro Petra Mokrejše střeleckým svátkem. Vsetínští utkání ovládli 9:3 a Mokrejš k tomu přispěl hned pěti přesnými trefami. „Tolik gólů v zápase jsem snad ještě nedal,“ usmíval se po závěrečné siréně před šatnami. Dvaatřicetiletý útočník měl ke spokojenosti důvod - Valachům se podařilo odčinit středeční výbuch proti Novému Jičínu. Navíc využili hromadu přesilovek, které poslední dva dny tvrdě trénovali.

Petře, že vy jste se vsadili se staršími dorostenci o to, který tým nastřílí o víkendu víc branek?
Kolik že jich starší dorost nastřílel?

Dnes osm, v pátek patnáct.
Patnáct? Hmm... šikovní kluci! My jsme dneska hlavně chtěli vyhrát, jedno jakým výsledkem. To, co jsme předvedli ve středu proti Novému Jičínu, byla totiž jedna velká tragédie. Chtěli jsme ji dnešním utkáním odčinit. Myslím, že budu mluvit za celé mužstvo když řeknu, že bychom brali i vítězství 1:0.

Takže dnešní kanonádu odstartoval středeční výbuch?
Samozřejmě, to byl absolutní výbuch. Dnes jsme chtěli brát tři body. Pak už je jedno, jestli vyhraješ 1:0 nebo 10:0. Za každou cenu jsme chtěli zvítězit a to se nám podařilo.

Asi i proto jste na Uničov nastoupili ve velkém, už v půlce první třetiny to bylo 3:0…
Chtěli jsme hrát aktivně. Některé naše vstupy do utkání jsou takové jalové, pořád čekáme, co se bude dít. Co si pamatuju, na Lapač se vždycky jezdilo s rozklepanýma rukama a nohama, protože Vsetín na to vždycky vletěl a začal to řezat a mlátit. Těžko se tu hrávalo v pozici soupeře. My se k tomu musíme vrátit a být doma aktivnější. Ne jen čekat a bránit.

Duel nedohrál lídr soupeře Petr Pavlas. Byla jeho absence při uničovských přesilovkách poznat?
Určitě, on je zkušený hráč a v přesilovkách je na modré čáře hodně platný. Co on tam dělá za věci… klobouk dolů. Určitě Uničovu chyběl a těžko říct, jak by zápas vypadal, kdyby Pavlas pokračoval. Nevím. Možná by uničovské přesilovky mohly vypadat trošku jinak a soupeř by v nich byl nebezpečnější.

Vzpomeneš si, kdy jsi naposledy vstřelil v zápase pět branek?
Dnes to bylo poprvé! Možná, že se mi něco podobného povedlo před lety v žáčcích, ale to už si člověk skoro nepamatuje. Spíš si myslím, že ani tehdy jsem nikdy pět gólů nedal. Takže ano, dneska se mi taková nadílka povedla poprvé, nejsem nějaký velký střelec. Dokonce bych musel pátrat, kdy se mi podařilo dát hattrick. To bylo snad někdy v juniorech. Ale v mužích? To jsem vstřelil maximálně dva góly za zápas.

Bude to drahé?
Kluci mi něco v kabině říkali, tak uvidíme. Musím se k tomu nějak postavit, nějaká svačinka bude. Ale podle názorů, co jsem slyšel, budu muset zabít snad celou krávu, abych kluky uspokojil (směje se).

Od středy jste na trénincích zaměřili na přesilovky a oslabení a dnes to sklidilo ovoce – čtyři góly jste dali v početní výhodě a dva v oslabení. Cítíš zadostiučinění?
Přesilovky nám dlouhodobě nešly, což je špatně, protože ty dneska rozhodují zápasy. V utkání máš sedm osm oslabení a stejný počet přesilovek. A pak záleží na šikovnosti mužstva, jestli to zužitkuje a dva tři góly z nich dá. Ve vyrovnaných zápasech tohle jednoznačně rozhoduje utkání, stejně jako v play off - kdo ubrání oslabení, kdo využije standardní situace… Pilovali jsme to a dneska nám to šlo trochu líp než posledně. Soupeř byl pak ale už v takovém rozkladu, že je těžké to hodnotit. Uničovští hráči už nevěděli, kam dřív skočit. Nemůžeme po takovém zápase říkat, že nám přesilovky výborně vycházejí, protože nám vyšly i díky rozpoložení soupeře. Když visí ve vzduchu desítka, nehraje se ti nejlíp.

Můžete se od tak vysokého výsledku odrazit k dalším dobrým výkonům?
Ono je to takové zrádné. Někdy je lepší vyhrát po velkém boji 3:2 než nastřílet deset patnáct gólů. Musíme teď spadnout zase dolů, protože nás budou čekat další těžké zápasy. Musíme na tenhle zápas zapomenout a nachystat se dobře na další. Nejsme mistři světa. Musíme jít dál. Utkání nás čeká ještě dost a budou těžká.

Jaká je teď v kabině atmosféra?
Jsme rádi, že jsme to zlomili a konečně doma vyhráli. Příští týden jedeme do Prostějova, kde to bude těžké, takže se na to utkání pomalu připravujeme. Dnes jsme chtěli hlavně odčinit středeční utkání s Novým Jičínem, to byl opravdu výpadek a doteď si ho nemůžu vysvětlit.

V úterý uběhlo dvacet let od smrtelného zranění Luďka Čajky v zápase Košice – Zlín. Máš k té události coby zlínský odchovanec navázanou nějakou emoci?
Pamatuju si na to, bylo mi tehdy dvanáct roků. Vnímal jsem to, vnímám to i teď. Tyhle věci se ve sportu stávají a stávat budou, ale když se to přihodí, je to vždycky moc smutná událost. Prostě tragédie. Zažil jsem i neštěstí Tomáše Zelenky z Třebíče a… člověk by to v hokeji nejraději neviděl. Bohužel i tyto okamžiky přináší sport.