Tomáš Vak: Synův vzor je Radovan Biegl, ne já

V s e t í n – V posledním zápase před pauzou vstřelil Tomáš Vak svůj sedmý letošní gól a upevnil si tak postavení na čele klubového bodování. Přes vsetínské trampoty se a pády se na šestadvacetiletého centra zatím usmívá štěstí. „O tom taky byly všechny moje branky,“ řekl Vak. Štěstí přeje připraveným a snad i proto neměl robustní útočník zásadnější žádné zdravotní komplikace. Jako jeden z mála hráčů vsetínského káru nastoupil ve všech dosavadnách jedenadvaceti utkáních základní části.

Vsetínský klub se donedávna potácel v krizi. V čem byly příčiny tohoto stavu?
„Podle mého byly hlavním důvodem naší krize zranění. Především pak na postu brankářů, a ten je vlastně nejdůležitějším článkem týmu. S méně zkušenými gólmany v zádech se dají sehrát jeden, dva zápasy. Pak je to složitější. V tom bych viděl náš největší problém, navíc, zraněním byli postiženi i obránci.“

Ve vsetínské brance se díky tomu vystřídalo od začátku sezóny pět gólmanů. Jak tyto změny vnímáte vy hráči?
„Já si myslím, že žádný brankář nezklamal. Jenže když jsme byli v krizi, moc jsme našim gólmanům nepomáhali. Mužstvo nemůže ovlivnit, kdo bude chytat v jednotlivých zápasech. Musíme prostě hrát stejně, ať je v bráně Čechmánek nebo Žigárdy. Jenže jsme se podle toho nechovali. Pro ostatní hráče je vždy jakýmsi uklidňujícím faktorem, když má za zády zkušeného brankáře. Každý si potom více věří.“

Nakonec ale nastalo zemětřesení, které neustáli někteří hráči a nakonec i trenéři.
„Byly to poměrně velké změny. I odchod Boba Stantiena dost zasáhl všechny naše hráče, pro tým to asi byla škoda. Jenže mužstvu se nedařilo a proto se stalo to, co se stalo. Je to normální jev, když nejsou výsledky. Nakonec nejsme ani prvním, ani posledním mužstvem, které udělalo takové kroky. Trenéry změnily například Vítkovice i jiní.“

Do klubu na Lapači přichází hodně nových hráčů. Myslíš si, že to je správný směr k tomu, aby došlo k zlepšení herního projevu mužstva?
„Je to dost složitá otázka, než pro mě, tak spíš pro trenéry. Pokud přijdou kvalitní hokejisté, tak to mužstvu jedině prospěje. Zvýší se tím konkurence a i jednotliví hráči budou přistupovat ke svému výkonu zodpovědněji.“

Je tým v současném složení dobrý, nebo potřebuje oživit dalšími hokejisty?
„Když se podíváte na soupisku před začátkem sezóny, tak se špatně hledají slabá místa Chtělo to podle mne jednoho kvalitního obránce, ale jinak jsme měli dobře sestavené mužstvo. Ale jak jsem již říkal, postihlo nás několik zranění, která nás zastavily. Vždyť na začátku soutěže jsme nehráli špatně.“

Říkal jsi, že by jsi tým posílil o nějakého bránce. Zatím se ale doplňovaly především posty útočníků…
„To je prostě těžké. Kvalitního obránce je v současné době velmi obtížné sehnat.“

Nebylo by podle tebe lepší dávat možnost juniorským hráčům, kteří by tímto získali zkušenosti?
„Možná, ale na druhou stranu jich nemůže hrát například sedm. Lepší je, když se do mužstva začleňují postupně. Časem se otrkají.“

Změníme téma. Hráči z NHL. Ti jsou v letošní sezóně největším lákadlem naší extraligy. Jak se ti proti nim hraje?
„Určitě je hezké, zahrát si proti těm největším hvězdám z NHL jako jsou například Eliáš, Jágr, Hejduk nebo Roman Hamrlík. Zážitek to určitě je, ale já je beru normálně jako každé jiné hokejisty.“

...a pak se s nimi na ledě třeba i popereš.
„I to patří k hokeji :-)“

Kdo z nich tě svým výkonem nejvíce zaujal?
„Suverénně nejlepším hráčem z NHL u nás byl Jaromír Jágr. Je to prostě „Pan hokejista“. Všichni hráči, kteří se proti němu postavili, by určitě řekli, že je Jágr něčím výjimečný, a že nad něj prostě není. Mezi Jágrem a ostatními hráči extraligy je rozdíl jedné až dvou tříd.“

Nezamrzelo tě trošku, že Jaromír Jágr na Vsetíně nenastoupil?
„Nejdříve mě to nezamrzelo, protože jsem si myslel, že díky tomu nad Kladnem vyhrajeme. Po zápase jsem si ale říkal, že Jágr mohl klidně přijet, že bysme si proti němu alespoň zahráli. O tento zážitek tak přišli diváci i my. Nakonec z toho byla nejhorší varianta, jaká vůbec mohla vzniknout. Jágr nepřijel a my jsme s Kladnem prohráli.“

V loňské sezóně jsi v jedné chvíli bojoval o stabilní místo v sestavě. V letošním roce patříš opět k oporám mužstva.
„Asi se mi letos více daří. Proto na mne spoléhají i trenéři.“

V čem je rozdílný Tomáš Vak z loňska oproti letošku? Proč se ti v uplynulé sezóně tolik nedařilo?
„Nevím. Na tuto otázku se mne už ptalo mnoho lidí, ale já nedokážu odpovědět. Trénoval jsem letos stejně jako v loňské sezóně. Navíc loni se Vsetínu také moc nedařilo. To potom vždy někdo odnese a tehdy jsem to byl prostě já. Proto jsem musel bojovat o to, abych se vrátil do základní sestavy.“

Střelecky se ti daří, ale ostatní útočníci se docela trápí. O góly se tak starají obránci…
„...protože prací útočníků je i dobře stínit před brankářem, aby střely od obránců prošly do branky. Celkově to však v koncovce nejde všem. Máme smůlu, ale věřím, že se to vše otočí. Do konce sezóny zbývá odehrát ještě mnoho zápasů a my se rozstřílíme.“

Máš nějaký recept na góly?
„Žádný recept na branky neexistuje. Ty, co jsem dal, byly takové obyčejné. K tomu patří i notná dávka štěstí, kterou jsem v daných případech měl.“

Zlí jazykové tvrdí, že tvůj střelecký potenciál je hlavně v tom, že jsi před sezónou vyměnil rukavice. Co ty na to?
„To je samozřejmě nesmysl. Rukavicemi to není. Opravdu se většinou jedná o náhodu, štěstí. K tomu patří i šikovní spoluhráči, kteří dokáží nahrát do šance.“

Co tvé rituály před zápasem?
„Vždy když jdu na led, tak se na modré čáře hokejkami poklepeme s Lexou Jaškinem. Toto děláme už tři sezóny. Potom by se za rituál mohlo považovat i to, že při rozbruslení před zápasem děláme s Tomášem Demelem při nájezdu dva na jednoho pokaždé na chlup stejnou fintu.“

Máš nebo měl jsi hokejový vzor?
„Když jsem byl malý, tak se mi líbil Gretzky. Potom, jak jsem hrál v Pardubicích, tak tam hrál i Ota Janecký a od něj se bylo pořád co učit. Také tam s námi trénoval i Milan Hejduk. Ale je nádhera sledovat třeba i Rosťu Vlacha, který má ve svém věku super přehled a jeho přihrávky jsou prostě paráda. Nebo když byl tady Bobo Stantien, tak svou bojovností a vůlí předčil mnohé hráče. Saša Jaškin mě zase uchvacuje svým přístupem k tréninku. To jsou všechno čtyřicátníci a od takových hráčů bysme se měli my mladí pořád učit. Klobouk dolů před nimi.“

Co budeš dělat, až jednou pověsíš brusle na hřebík?
„Nad tímto jsem zatím neuvažoval. Třeba o tom, jak dlouho ještě budu hrát, rozhodne nějaké zranění. S klukama v kabině si děláme legraci, co budeme jednou dělat. Docela se u toho nasmějeme. Zatím.“

Jaké jsou tvé sportovní cíle?
„Můj sportovní cíl jsem si již splnil. Přál jsem si hrát stabilně v extralize. Pokud by přišla dobrá nabídka ze zahraničí, zkusil bych i tohle. Tím mám na mysli například nabídku ze Švédska, Finska, Ruska, nebo i ze Švýcarska a Německa. V Evropě je totiž několik dobrých soutěží. Pokud by se něco zajímavého naskytlo, asi bych neváhal.“

Co by jsi nám prozradil ze svého soukromí?
„Mám manželku Sylvii a společně máme syna Tobiáše Joshuu, který bude mít za chvíli tři roky. Máme z něj oba radost. Je takový správně divoký. Mezi mé koníčky patří hned po rodině kolektivní sporty. V létě fotbal, a také tenis nebo squash. Mám rád kolem sebe hodně lidí, kdy se hodně společně nasmějeme.“

Povedeš svého syna Tobiáše Joshuu také k hokeji?
„Když bude chtít, tak jo. Zatím chce a to se mi líbí. Pořád si hraje na Radka Biegla. Doufám, že mu to nevydrží a do brány nepůjde. Zatím ho to drží. Co si nakonec vybere nechám na něm.“

Takže syn nechce být centr jako ty?
„Zatím z toho ještě nemá rozum. Když jsme v kabině, tak na něj střílí třeba Tomáš Demel takovým lehkým umělým pukem. To je spíše legrace. Tobiáš si obleče masku a rukavice a pak tam stojí jako panák.“

Není ti tak trochu líto, že má vzor v Radovanu Bieglovi a ne v tobě?
„Tak Radovan Biegl je lepší než já :-). A člověk si za vzor vždy vybírá toho lepšího.“