Ukázali jsme veliký kus srdce, hlásí Vaněk

O p a v a – Postavil se k samostatnému nájezdu, rozjel se a - fintou ala Jaroslav Bednář rozvlnil síť brankáře Masného. Útočník Daniel Vaněk nasměroval vsetínské hokejisty k vítězství na samostatné nájezdy. Poprvé v sezóně, neboť předchozí penaltové rozstřely s Hodonínem a Valašským Meziříčím Vsetínští nezvládli. V Opavě se karta obrátila. Zásluhu na cenných dvou bodech má právě jednadvacetiletý forvard. Kromě důležité první penalty přidal v základní hrací době dvě branky. „Potvrdili jsme, že umíme hrát spíše na lepší mančafty. V Hodoníně jsme taky zápas dovedli až k samostatným nájezdům,“ usmíval se po utkání Vaněk.

Před utkáním byli Valaši v nezáviděníhodné situaci: z posledních sedmi utkání ani jednou nevyhráli „Jednatel Pavelec a sportovní manažer Jaškin zvedli varovný prst, i trenéři na nás tlačili. Poslední dva týdny to vypadalo jinak než ty dva měsíce předtím. Hráli jsme pod tlakem, tréninky už nebyly ono. Ale moc jsme chtěli nepříjemnou sérii bez vítězství protrhnout,“ řekl Vaněk. „Byli jsme pod tlakem, svázaní. Na tréninku chyběla pohoda. Ale pořád jsme se hecovali, povzbuzovali. Věděli jsme, že nám nikdo nepomůže, že se musíme zvednout sami,“ dodal.

O tom, že vsetínská hra i psychika jde nahoru, se mohli přesvědčit diváci v Opavě už během první třetiny. Zásluhou Hrni hosté otevřeli účet zápasu a přestože pak domácí v rozmezí několika vteřin stav otočili, podařilo se Valachům vyrovnat. A zásluhu na tom měl právě Vaněk. „Bylo super, že jsme srovnali skóre a první třetinu ustáli. Od druhé dvacetiminutovky jsme mohli hrát zase svoji hru – čekat na brejky a chyby soupeře,“ pochvaloval si bývalý kapitán zlínské juniorky.

Ve druhém dějství pokračovala urputná bitva o každý centimetr ledové plochy. Opět přišlo vedení Opavy a opět vyrovnání Vsetína. Prsty v něm neměl nikdo jiný, než Daniel Vaněk. „Tahle branka byla ze všech mých nedělních asi nejdůležitější. Podařilo se nám díky ní vyrovnat na 3:3,“ pochvaloval si útočník. Když Valaši udrželi nerozhodný stav i po čtyřiceti minutách, bylo evidentní, že poslední třetina bude vyhrocená. Povídat by o tom mohl Dalibor Gergela, jenž tým vedl jako kapitán. Domácí obránci jej několikrát tvrdě atakovali zezadu u mantinelu. „Taky jsem si toho všiml a nevím, o co šlo. Gája je náš skoro nejlepší hráč, umí podržet puk. Nevím co se stalo, jestli měl s některými hráči konflikt. Ale hráči Opavy po něm šli, to každopádně,“ přemýšlel Vaněk. Ale v rámci objektivity – vsetínský Štraub také loktem atakoval Měcha po odpískání a za zády sudího.

Když pak za Masného záda dopravil v 42. minutě puk Ašer, vypadalo to, že by si Valaši mohli z opavského ledu odvézt tři body. Ty by měly cenu zlata, protože proti třetímu celku tabulky se neboduje každý den. Hlobilova družina ale o vedení přišla vlastní nedisciplinovaností: Opavané hráli tři přesilovky za sebou, z nichž jednu využili. Naopak Vsetín, který měl příležitost dvojnásobné početní výhody, branku nepřidal. „Tímto si prohráváme zápasy. Pět minut před koncem vedeme a přesto nedokážeme utkání dovést k vítězství,“ poznamenal Vaněk.

Jeho spoluhráči museli poslední minuty přestát obrovský tlak domácích, kteří chtěli rozhodnout už v základní hrací době. Když se to nepodařilo ani během prodloužení, přišly na řadu samostatné nájezdy. Vítěznou penaltu si přispal Hrňa, ale za vítězstvím tým nasměřoval Vaněk. „Okoukal jsem tu svoji fintu od Jardy Bednáře ze Slavie. Chvilku jsem ji trénoval, tak jsem to teď zkusil. Jsem rád že to vyšlo, protože jsme proti Opavě ukázali veliký kus srdce,“ uzavřel Vaněk.