Chtěl jsem odejít zadním vchodem, směje se Juraj Jurík

N o v ý J i č í n / Z l í n – Hokejisté Valašského hokejového klubu slaví první tříbodové vítězství. Štěstí zelenožlutým barvám možná přinesl start zlínského juniora Juraje Juríka. Kapitán zlínské juniorky vyslechl volání kouče Hlobila a posílil Vsetín v důležitém zápase s Novým Jičínem. Jméno Jurík určitě není vsetínskému publiku neznámé, jeho otec a jmenovec Juraj Jurík hájil barvy Zlína v prvním valašském finále. Mladý útočník si svou premiéru v dresu šestinásobného mistra pochvaloval a ochotně se podělil o dojmy nejen ze zápasu.

Juraji, jak ses objevil v dresu Vsetína?
Volal mi kouč Hlobil, jak jsem na tom, měl jsem zranění a až teď jsem se cítil na zápas za Vsetín. Byl jsem se podívat na zápas s Opavou a po něm jsem mu napsal, že když mě bude potřebovat, tak jsem mu k dispozici.

Takže kouč Hlobil zavolal a objevil ses v sestavě?
Ano kouč zavolá, my mu řekneme, jestli se cítíme, a když nebude proti ani kouč juniorky Čech, tak přijedeme pomoct. Dají se zvládnout jak zápasy o víkendu, tak i v týdnu. Obránce Matula to zatím zvládá v pohodě.

Nastoupíš i teď v neděli nebo ve středu?
Já nevím, já jsem nebyl moc se svým výkonem spokojený. V juniorce teď máme doma těžký dvojzápas, ale když pan Hlobil bude chtít, tak bych mohl přijet. Hrát bych určitě chtěl ve středu v Přerově, za který bude chytat můj spoluhráč z juniorky Sedláček. To by bylo pro mě hodně prestižní utkání.

Jak vypadal zápas v Jičíně?
Taktika byla jasná, hráli jsme venku. Hráli jsme s jedním napadajícím útočníkem a čekali, co soupeř předvede. Dobře jsme bránili střední pásmo a z toho pramenily jejich chyby, oni byli v rozehrávce dost nepřesní, hlavně jejich obránci. Často jsme chytali jejich puky a z toho vznikly i naše dva góly, útočníci dobře převzali puk a svou šanci dokázali využít. Rychle až zázračně jsme vedli 3:0, ale bylo to způsobené i naší dobrou hrou. Vše bylo přizpůsobené tomu, aby se konečně naplno bodovalo.

Jak vám bylo, když soupeř snížil na 3:2, neměli jste trošku strach?
Ani ne, spíš nás trošku vylekala ta branka v závěru první třetiny na 3:1. Začátek druhé třetiny se nám ale celkem povedl. Po snížení soupeře na rozdíl jedné branky jsme určitě nebyli horším týmem.

Co tvůj výkon, nastoupil jsi s Vaňkem a Stašou?
Pokyny trenéra jsme splnili na 100%, i když občas tam byl i nějaký závar. Se svým výkonem jsem ale nespokojený. Měl jsem asi pět tutových šancí, ale branku jsem nedal. Trenér sice říkal dobrý, dobrý, ale určitě musím hrát líp.

Kluky z týmu jsi skoro všechny znal …
Ano, ať už to byli kluci ze vsetínské juniorky Fabián s Kaprem, znal jsem i Pepu Štrauba, který ještě hrával s taťkou, kluky z Kroměříže a taky kluky ze zlínské juniorky. Neznal jsem jen Valmezáky. Je tu ale dobrá parta, mám z toho výborný pocit, je to velký rozdíl v porovnání s Kroměříží, kde jsem hrál loni. A hlavně ti lidi tady, pro ně se ten hokej hraje.

Takže s atmosférou zápasu jsi byl spokojen?
Určitě, v Jičíně je malý stadionek. Bylo tam zhruba 150 vsetínských fanoušků a ti si celý zápas užívali. Od začátku byla atmosféra výborná a zápasu to hodně pomohlo.

V juniorce to asi nezažiješ?
Pokud nehrajeme valašské finále tak opravdu ne. Je to fakt dobré, když jsem viděl domácí zápasy s Uničovem a Hodonínem, tak to bylo hodně dobré. Je vidět, že se sport má vracet tam, kde o to lidi mají zájem. Tady se opravdu hokejem žije.