MDO: Teď musíme uhrát co nejlepší výsledky, plánuje trenér Jenáček

V kontextu změn na postech trenérů mládežnických kategorií se od juniorky směrem k mladšímu dorostu přesunul Luboš Jenáček. Jeho nový tým zažívá vzestupnou tendenci, vyhrál třikrát za sebou a nadstavbovou část má zatím solidně rozehranou. Přesto jeho cíl zůstává stejný - zachránit nejvyšší soutěž. „Do Vánoc máme ještě čtyři zápasy, takže se pokusíme tu vítěznou sérii natáhnout, abychom měli alespoň trochu klidu na přípravu o svátcích,“ říká v rozhovoru Jenáček.

Kam se ubíraly vaše myšlenky v okamžiku, kdy jste vyslechl nabídku o koučování mladšího dorostu?
Tady se samozřejmě nedá mluvit o nějaké nabídce. Řešil se starší dorost a došlo se k závěru, že je tam potřeba udělat změnu ve vedení. Mladší dorost měl sice stejně jako poslední Poruba osm bodů, ale jeho hra byla v pořádku. Vedení to tedy řešilo a postavilo mě před hotovou věc. Kdyby bylo na mě, zůstanu u juniorů, protože je tady návaznost juniorka - muži. Navíc i hokej je nějakým způsobem podobný a líp se v tom pracuje, než jít o dvě kategorie dolů. Takže říkám, tady se o nabídce nedá mluvit, tady jsem byl postavený před hotové rozhodnutí klubu. Ale dělat nějaké rozbroje, nebo že bych si stál na svém, že nic jiného než juniorku trénovat nebudu, to v tu chvíli moc nepřicházelo v úvahu. Od juniorů, od rozdělané práce, se mi neodcházelo lehce. Myslím si, že se od léta v juniorce podařilo několik věcí, že tým šel nahoru, odehrál dobrou základní část a samozřejmě jsem se těšil na nadstavbu a pak na play-off, ale skončilo to všechno jinak. Přišel tam Roman Čechmánek, který je poprvé na pozici hlavního kouče. Po tom, co odehrál, má klukům co říct, takže si myslím, že by to mohlo fungovat.

Mladším dorostencům se v posledních měsících příliš nedařilo. Čemu přisuzujete tyto nezdary?
Tým je mladý, ročník 1999 tady dlouhodobě hrával v žákovských soutěžích spodek tabulky, takže těžko si můžeme představovat, že mávnutím kouzelného proutku budou kluci přehrávat mančafty, se kterými celé dětství prohrávali. Ročník 2000 na tom byl líp, ti zvlášť na turnajích dělali dobrou reklamu vsetínskému hokeji. Ale je pravda, že v žácích jde celou hru postavit na čtyřech, pěti útočnících, třech obráncích a ti ostatní se nějakým způsobem vezou, i když kvalitu nemají. V žácích to stačí, v tom dorostu to už pak je jinak. Mančaft se nepatrně podařilo doplnit ročníkem 1999. Tomáš Goras přišel ze Slovenska a Zdeňa Vilém z Rožnova, ale kluci kádr spíše rozšířili, než aby se dalo mluvit o nějakém výrazném posílení. V podstatě od začátku se počítalo s tím, že to bude rizikové spojení dvou ročníků a že pro sezonu je jednoznačný cíl - záchrana.

Jak si na sebe s týmem zvykáte?
V tom není problém, protože s dvoutisíckama jsem byl na některých turnajích a devadesát devítky jsou ročník mého syna Jakuba, který tu momentálně hraje na krátkou výpomoc ze Zlína. Až na pár hráčů, kteří přišli odjinud, znám kluky v podstatě dlouho, nemusím je nějak výrazně poznávat. Oni zase znají mě a mé nároky. Některé zápasy jsem viděl, ještě předtím, než jsem tým převzal. Myslím, že kluci předváděli hru na hranici svých možností. Hlavní problém tam byl ve vstřelení branek, protože dokázali relativně vyrovnaně hrát i s lepšími týmy, ale nedokázali dát víc než jednu nebo dvě branky.

Máte v plánu nějaké změny vedoucí k lepším výsledkům
No, změny… Já jsem si nikdy nehrál na nějakého šéftrenéra, lidi kolem mě to ví. Respektuju tady všechny zapojené do vsetínského hokeje, každý se v rámci svých možností snaží dělat to nejlepší, co umí. Jsem přesvědčen, že všichni tři trenéři v čele s Jirkou Weintrittem dělali všechno, co bylo možné. Kluci měli kvalitní vedení a tréninky. Ano, byla to dlouhá série proher v řadě a určitě už na klucích byla deka. Ono je to takové klišé, ale když se pořád prohrává, je strašně těžké s tím něco udělat. Pak se stalo to, že po čtrnáctidenním vyjednávání jsem přivedl svého syna Kubu, který v této kategorii patří k lepším hráčům i v rámci republiky. Potom přišli další tři útočníci ze Zlína, kteří nám pomáhají, a věřím, že tady zůstanou až do konce sezóny. Tým vyztužili, zkvalitnili a vytvořili zdravé konkurenční prostředí.

Může se stát, že si termíny zápasů mužů a MDO budou kolidovat. Jak máte pojištěnou takovou situaci?
Pokud by všichni hráli tak, jak se ta soutěž má hrát - to znamená ve čtvrtek a v neděli - nemělo by co kolidovat. Naopak by to mělo být ještě výhodnější oproti juniorce, protože junioři teď budou jezdit i na delší zájezdy. Což je výhoda čtvrtečního zápasu, kdy většinou čtvrteční trénink mužů je na vybruslení a spíš regenerační, a páteční je předzápasový, kdy se nacvičují herní situace, přesilovky a další důležité věci. Jediné, co může kolidovat, že některé týmy v mladším dorostu mají místo neděle sobotu, jmenovitě Přerov a Opava. Takže je otázka, kolikrát se nám to tam bude krýt. Ale soboty se většinou hrávají v časech během poledne, takže utkání mužů bych měl stíhat v podstatě všechna.

Mají u vás muži přednost, nebo pro vás mají oba týmy co do důležitosti stejný význam?
To je v podstatě nezodpověditelná otázka, protože něco upřednostnit ani nejde, to ti kluci vycítí. Ideální je mít jeden tým, věnovat se mu na tisíc procent a nosit ho v hlavě. V dnešní době nejsme jediní v republice, kde toho mají víc na starosti. Říkám, optimální to není, ale dneska holt není doba, aby bylo deset hlavních trenérů. Oba týmy jsou stejně důležité. Samozřejmě, letos chceme udělat s týmem mužů úspěch. Máme vynikající gólmany, zvlášť Petra Hromadu, který dělá obrovský progres. Všichni teď ví, že jezdí do Zlína a že jim tam podává výborné výkony, takže v brance bychom měli mít velkou jistotu. Obranu máme mladou, ještě se jedná o vyztužení, ale Saša Grebenjuk se tady výborně uvedl a o nějakých dalších jménech se ještě jedná. Útok je letos dobře poskládaný. Takže muži by měli mít všechny předpoklady odehrát dobrou sezonu. Stejně důležitá pro vsetínský hokej je extraliga mladšího dorostu.

Kam až sahají vaše ambice s mladšími dorostenci?
Ambice je jediná: zachránit nejvyšší soutěž, uhrát co nejlepší výsledky a nějaké body, aby se každý zápas nehrál v pressu, že jde o poslední místo. Teď se nám podařilo venku třikrát po době vyhrát (v Havířově, v Porubě a v Opavě), do Vánoc máme ještě čtyři zápasy, takže se pokusíme tu vítěznou sérii natáhnout, abychom měli alespoň trochu klidu na přípravu o Vánocích.