Vstupenky online
ONLINE PRODEJ PERMANENTEK ZDE! | Prázdninová kolekce Léto s VHK v prodeji! | AKTUÁLNÍ POČET PRODANÝCH PERMANENTEK: 986 (k 4.8.)

Na kus řeči s Lubošem Jenáčkem 1/3: Sezóna staršího dorostu byla úspěšná

Václav Trávníček • 13.07.2012

Trenér Luboš Jenáček se letos dostal do nové situace. Loňský lodivod starších dorostenců nastoupil jako hlavní kouč juniorky a u dorostu zůstal v pozici asistenta. Zároveň od nového vedení přijal odpovědnost za celý sportovní úsek klubu. „Je to o týmové práci,“ říká Jenáček, který v první části trojdílného seriálu hodnotí uplynulou sezónu starších dorostenců. V té dovedl podceňovaný a marodkou sužovaný tým až do čtvrtfinále play-off.

Trenére, jak hodnotíte uplynulou sezónu staršího dorostu?
Když jsme se loni dostali mezi osm nejlepších a přešli přes první kolo play-off, bral jsem to jako vrchol společné tříleté práce. Byla otázka, zda to může jít ještě výš. K tomu jsem byl ale skeptický. Před uplynulou sezónou nám totiž z úspěšného kádru odešla drtivá většina základní sestavy. Brankáři byli prvoročáci, nanovo se budovala také obrana. Z ročníku 1994 nám zbyli pouze Galia, který se ale ve 4. kole zranil a sezónu odpískal, a Štědrý, jenž neplánovaně odešel do Hradce Králové. Posílil nás pouze Pepa Zuzaník z Vítkovic. Jinak v zadních řadách hrál ročník 1995 a v průběhu sezóny tam začali naskakovat dokonce kluci ročníku 1996 – Ivo Svozílek a Honza Ščotka. Dá se říct, že jsme měli komplet obranu z loňského mladšího dorostu. V útoku byla situace nepatrně lepší. Z těch, co loni skutečně hrávali, zůstali Martin Kohout a do zranění Lukáš Stodůlka. Robert Neuwirth a Tomáš Surý byli totiž skoro celou loňskou sezónu na čtvrté pětce a tolik do utkání nezasahovali.

Ano, měli jste skutečně mladé mužstvo.
Jak jsem už zmínil, v průběhu základní části za nás hráli dva kluci ročníku 1996, což nemělo na Moravě obdoby. Náš mančaft byl opravdu mladý a proto jsme ze začátku sezóny také zaznamenali porodní bolesti. Nemyslím si, že bychom hráli špatný hokej, ale než si všechno sedlo, měli jsme z prvních šestnácti utkání jen čtyři výhry a v tabulce se pohybovali až někde na hraně sestupu do baráže. Pak se ale událo pár věcí, které mužstvu pomohly.

Na kus řeči s Lubošem Jenáčkem

1/3: Hodnocení uplynulé sezóny staršího dorostu (právě čtete)

2/3: Suchá příprava juniorů před novou sezónou

3/3: Celkové směřování Valašského hokejového klubu

Které věci to byly?
Můžeme je rozdělit do čtyř bodů. Zaprvé, po části sezóny, kdy gólmani podávali nevyrovnané výkony, střídali se a ani jeden nezaznamenal šňůru úspěšných zápasů, se chytil Mirek Svoboda. Vrcholem, kdy to nešlo, bylo domácí utkání s Olomoucí (9:6), chytal Michal Urban. Pak jsme museli dát jednomu brankáři důvěru a dostal ji Mirek. Věřil jsem, že má kvalitu na mnohem lepší výkony. To jsem mu taky řekl a myslím, že šlo o dobou volbu. Honza Vlach čekal na šanci a když ji dostal, odchytal rovněž vítězné zápasy. Nakonec oba splnili svoji úlohu, přičemž Mirek odtáhl větší část plus play-off. Byl to zlom. Když se chytil, byli jsme najednou schopni vyhrát třeba 2:1.

Další moment?
Ač to bylo nepopulární, museli jsme uvnitř týmu vyřešit určité dílčí problémy. Kdo nějakým způsobem nefungoval tak jak by měl a ještě k tomu strhával ostatní, byl vrácen zpátky do mladšího dorostu. Není třeba chodit kolem horké kaše, dotyčný hráč to ví. Jde o Adama Hořanského, jenž má velký potenciál, ale musí si v hlavě srovnat, jak to s hokejem vlastně myslí. Kluci rázem viděli, že si z toho skutečně neděláme srandu a když někdo nebude respektovat základní pravidla a disciplínu, rozloučíme se s ním. I kdybychom to měli hrát na pár hráčů. Kluci zbystřili.

Zatřetí?
Po určitých zraněních na začátku sezóny jsme na zápasy jezdili v patnácti šestnácti lidech. Třetí pětka skutečně neměla sílu. Rozhodl jsem se, že zkrátka buď pro mě, nebo po mně. Když se některé zápasy lámaly, hráli jsme třeba třetí třetinu na deset nebo dvanáct lidí. Těch, kterým jsem věřil a kteří v sobě měli určitou kvalitu. Měli na to a dokázali to odehrát i v takto malém počtu. Bylo to i tím, že jsme měli dobře natrénováno z léta. Tehdy se mne někteří lidé ptali, jestli to s tréninkem nepřeháníme, ale já byl přesvědčen, že se nám to vrátí. A šňůra sedmi vyhraných zápasů od listopadu do Vánoc mi dala za pravdu. Vrátilo se nám to.

Jaký byl čtvrtý, poslední bod?
Výrazné individuality. Spousta kluků z mladšího dorostu, Michal Hryciow, Zbyňa Žabčík, Jirka Hajda do zranění nebo Honza Ščotka, se postupně rozehrála do dobrých výkonů. V útoku byli tahouny svých pětek Martin Kohout a Kamil Šiafutdinov. Poskládalo se to kolem nich a myslím, že jsme pak hráli dobrý hokej. Když neberu prohru s Mladou Boleslaví nebo na PZ Kladno, nepostihla nás už žádná krize.

A nakonec se vám opět podařilo postoupit do play-off. Vnímáte to jako velký úspěch?
Určitě to považuji za úspěch. Někdo může říct, že k nám před sezónou přišli mladší dorostenci, kteří v předchozí sezóně skončili druzí v tabulce. Jenomže já ty kluky sledoval i v žákovském věku. Tahouny v šestých, sedmých a pak osmých třídách byli jednoznačně Dominik Pokorný (1995), Jindra Andul a Zdeněk Děrkas (oba 1996). Jenomže Děrkas dal přednost tenisu a Abdul s Pokorným skončili ve Spartě. Hlavně v žácích tahají mančaft dva tři hráči a další kluci se přidají. A když se nedaří, nemají sílu zápas zvládnout. Na druhou stranu je pravda, že zejména mladí obránci byli slušní a jako prvoročáci zvládli sezónu s velkým přehledem.

Vyřadit Třinec v osmifinále, to byla stylová a možná trochu nečekaná tečka za vašim úsilím, že?
Oceláři měli velkou sílu, v nadstavbové části porazili Plzeň, Spartu… Je sportovně třeba uznat, že těm klukům muselo ublížit úmrtí trenéra Ciencaly. Na druhou stranu hráli určitě i za něj. Třinec skončil po nadstavbové části na čtvrtém místě a my s ním měli vůbec nejhorší bilanci ze všech týmů. Že jsme Oceláři dokázali vyřadit, to bylo skvělé, ani jsem v to nedoufal. V Třinci jsme remizovali 1:1 a vytvořili si dobrou výchozí pozici pro domácí utkání. Na to dorazilo skoro tisíc lidí, fandili nám a my vyhráli 6:2. Byla to paráda.

Věřili jste si na čtvrtfinálovou sérii proti pražské Spartě?
Troufám si říct, že proti hráči, jakým byl Martin Reway, jsme celou sezónu nenastupovali. Vlastně podle celé soupisky Sparty to byl souboj Davida s Goliášem. Vždyť čtyři její hráči pak hráli v reprezentaci na mistrovství světa osmnáctiletých v Brně. To je jako kdyby za nás hráli čtyři Slováčci. Z předchozí sezóny jim z patnácti nejproduktivnějších hráčů zůstalo na soupisce deset, navíc měli „našeho“ Dominika Pokorného. My naopak už nemohli využít Martina Kohouta, který šel na operaci. Tím pádem se nám rozpadla jedna ze dvou úderných pětek. První zápas jsme doma prohráli 4:7, Sparta byla lepší. Hráli jsme na hraně svých možností, ale nepodařilo se.

Druhé utkání v Praze jste však zvládli na penalty a sérii srovnali.
Podařil se nám malý zázrak. Vyhráli jsme 6:5 na penalty. Sparta nás zřejmě podcenila, ale my také zahráli fantasticky, přestože jsme točili čtyři beky. Robert Neuwirth dal hattrick, s Kamilem Šiafutdinovem sehráli vynikající partii. Vynutili jsme si rozhodující zápas. První třetina nám vyšla, vyhráli jsme ji 0:1. Ještě v půlce utkání to bylo 2:2, ale pak během krátké slabší dvouminutovky Sparta otočila na 4:2. Po trochu nespravedlivě nařízeném trestném střílením zvýšil Pokorný na 5:2. Každý, kdo dělá nějaký sport, ví, že když cítí naději na úspěch, dokáže hrábnout do rezerv, o kterých ani netuší. Ale pokud už vlak začne odjíždět a je to 5:2, je hrozně těžké to zvládnout, navíc v tomto věku. Utkání pro nás skončilo debaklem 9:2, kdy nakonec Pepa Zuzaník a další kluci vyfasovali vysoké tresty. Já to ale chápu. Byla to frustrace. Nicméně prohrát 2:1 na zápasy se Spartou, která byla nakonec ve vynikající finálové sérii přetlačena Vítkovicemi, to není ostuda. Podlehli jsme finalistovi.

A navíc dorovnali úspěch z předchozí sezóny.
Je to tak. Sice jsme to neposunuli o další kolo dál, ale ve čtvrtfinále jsme vyhráli o jedno utkání víc než loni. Jsem spokojený, protože se nám podařilo z minima vytěžit maximum. Kluci byli dobrá parta. Výbornou atmosféru nám vytvořili i rodiče, ať už na domácím utkání s Třincem nebo potom v Praze. To byla úplná exotika, měli jsme tam vyloženě domácí prostředí. Sparťani moc nechápali.

Jakou perspektivu může mít tým starších dorostenců v nové sezóně 2012/13?
Nikdy si nedávám nějaké cíle, protože je to strašně ošemetné. Stačí, když se zraní dva tři hráči, kteří by to měli táhnout, a mančaft je úplně jiný. Nevím, jak na tom budeme s cizinci. Je pravda, že z ročníků 1995 a 1996 nás zůstalo jedenáct. Kádr jsme doplnili Ondrou Tydlačkou a třemi obránci z mladšího dorostu, kteří budou pomáhat i jejich týmu. Zatím máme pohromadě horko těžko tři pětky, ale pracujeme na tom, abychom tým posílili. Budeme se rovněž snažit, aby se zvedli kluci, kteří se ani coby druhoročáci výrazně neprosazovali v mladším dorostu.

Jaká tedy bude kostra mužstva?
Věřím, že hra bude stát na dobrých výkonech gólmanů Vlacha nebo Holuba, jenž přišel z Brna, a na obraně z loňského roku – Žabčík, Hryciow, Hajda, Ščotka, Svozílek. Plus tři mladší dorostenci ročníku 1997. To by měl být základ. Věřím, že v útoku bude pokračovat v dobrých výkonech Martin Helešic a také věřím ve zlepšení Honzy Forcha. Slušnou sezónu měl Lukáš Kuchařík. V týmu jsou kluci, kteří prošli i reprezentačními kempy – Ondra Grygar nebo Adam Hořanský. Věřím, že si Adam z loňska vzal jen ponaučení a že bude platný, protože herně a individuálně na to má. Kolem těchto kluků se to poskládá.

Kdo by mohl obsadit post cizince?
Máme tu Reného Páncze, pracovitého a skromného hocha ze Slovenska. Byl u nás na přípravě už loni, ale přeskočil ho Kamil Šiafutdinov. Uvidíme, jestli uhájí svoji pozici. Ve hře jsou i nějací další kluci na hostování. Situace je zajímavá. Dříve bylo padesát hráčů v Třinci, padesát hráčů ve Zlíně a třicet pět hráčů na Vsetíně, kam se ještě hlásili ti, které pak v Třinci a Zlíně vyřadili. Když jsem ale letos volal do Zlína nebo Třince, řekli mi, že vyřazovat nikoho nebudou, protože mají sedmadvacet hráčů a ty si nechají. Musíme si tedy pomoct sami, pracovat s kluky, případně kádr doplnit z nižších soutěží a věřit své cestě. Přece jenom mám určité věci odzkoušené. Pokud jsou kluci zdraví a pracovití, dá se pracovat i v menším počtu a kolikrát je to lepší. Každopádně cílem bude záchrana a co bude dál, to bude jedině dobře.