Vstupenky online

Mladí a neklidní: Josef Hrabal

Michal Kubáň • 20.10.2003

V s e t í n - Kapitána vsetínských juniorů Josefa Hrabala nelze na ledě přehlédnout. Se sedmičkou na zádech dovede rozhodovat zápasy se stejnou vervou jako dělat černou práci pro tým. Minulý rok byl vybrán do sestavy all-star game juniorů. Draftovaný Edmontonem, šestkrát okusil extraligové zápasy. Přesto, jak sám dodává, „stále je, co zlepšovat. “ I když vizáží připomíná čerta a na ledě nikomu nedá nic zadarmo, v soukromí je to kliďas a pohodář.

V rodném Přerově okoušel hokejový chlebíček už od první třídy.“Táta hrál hokej a díky tom jsem k němu měl blízko. Z přípravky jsem přešel rovnou do druhé třídy.“ Jenže tehdy přišla první „krize.“ „Tehdy jsem se rozbrečel, že už na zimák nechci jít. Pak jsem to ale překousl, no a od té doby mě hokej začal bavit,“ začíná vyprávět o svých začátcích kapitán vsetínských juniorů. Postupem času se utvrdil v tom, že se chce hokeji věnovat profesionálně. A jak sám dodává, málo komu se to nakonec povede. „V dětství jsem neměl moc vzorů, možná Romana Hamrlíka, se kterým se zná táta. Hraji to, co bych měl, ale že bych se nějak díval a od někoho odkoukával styl, tak to ne.“

Přerov, hrající nižší soutěže jak v mužích, tak v mládežnických ligách, se brzy ukázal pro Hrabalův hokejový růst příliš těsný. „Tehdy se v Přerově hrála jen první liga dorostů i juniorů. Bylo to tam dost špatný. Tam bych se zakopal“, vzpomněl na svůj mateřský klub. „Táta se naštěstí domluvil s panem Hudlerem, že půjdu na Vsetín zkusit pro začátek letní přípravu a pak že se uvidí. Nakonec jsem na Vsetíně zůstal.“

Přechod na Vsetín mu ulehčil i fakt, že z reprezentačních srazů znal ze vsetínského dorosteneckého kádru několik hráčů. „ Přítomnost Hrušky, Andrýska a Bartoně mi v aklimatizaci pomohla. Za dva týdny jsem v pohodě zapadl do týmu.“ Přesto jeho začátky v kvalitnějších mládežnických soutěžích nebyly jednoduché. V první sezóně v dorostu odehrál 32 zápasů i s nadstavbovou částí. V sezóně 2000/01 nastoupil ve 43 zápasech s bilancí 8 bodů a 33 trestných minut. Tehdy už byl základním kamenem vsetínského dorostu. V další sezóně dostával pravidelně šanci hrát juniorech .„ Přechod z dorostu do juniorky pro mě nebyl tak těžký jako když jsem přešel z devítek do dorostu. Hodně se na tom podepsalo, že v dorostu jsem v začátcích seděl, zatímco jakmile jsem přišel do juniorky, tak jsem hrál pravidelně celou sezónu.“

Nejlepší vzpomínky ovšem uchovává na loňský ročník, která pro něj znamenal i odrazový můstek do reprezentačních výběrů. V probíhající sezóně nabírá formu váhavěji. V patnácti zápasech dal jen 2 branky a na další dvě přihrál.“ Odehraji třeba pět zápasů úplně strašně a pak se konečně jeden podaří. To si hned myslím, že už to půjde lépe a získám sebevědomí. Ale pak bum a v dalším zápase to zase nestojí za nic,“ stěžuje si na kolísavou formu. Zná recept na překonání krize? „Dát gól nebo udělat dobrou kličku. Všechno se odvíjí od sebevědomí, jak ho nemáš, jsi ztracený.“ Jeho přínos pro mužstvo je ale stále velký. Trenér Kopřiva ho nasazuje na přesilovky i oslabení. Dovede zklidnit hru a perfektně rozehrát. Ve zápase s Brnem několikrát dlouhou přihrávkou ze vlastní třetiny vyslal spoluhráče ho až na útočnou modrou do brejku, což není v silové juniorské extralize zrovna častým jevem.

Vsetínským juniorům se stále daří nad očekávání, v 16 zápasech zatížili soupeři vsetínské konto jen 29 brankami, což je jen důkaz kvality vsetínské obrany. „Zatím pořád hrajeme na čtyři lajny a uvidíme, jak to bude vypadat, až to trenéři stáhnou na tři lajny. Výhodou však je, že když někdo vypadne, tak můžeme sáhnout po rozehraných hráčích“ popsal Hrabal situaci v mužstvu.

Nemalou zásluhu na výkonech juniorky má i trenérská dvojice Kopřiva – Trnka. Každoroční přítomnost ve vyřazovacích bojích jen potvrzuje, že trenéři mají po ruce kvalitní hráče, a také dovedou výborně namíchat sestavu. Některý trenér je oblíbený méně, druhý více. Každý hráč však zažil trenéra, který mu dal i něco navíc.„Každý trenér je jiný. Jeden se ti nelibí a jsi na něho úplně naštvaný, ale ve chvíli, kdy odcházíš, tak si rád, že jsi ho měl“ dodává Hrabal. „Tady na Vsetíně to byl třeba pan Hudler“.

Extraligový křest má již Hrabal odbytý. V letošní sezóně zaujal trenéry A-týmu natolik, že si jej vytáhli do prvního mužstva. V extralize nastoupil v šesti zápasech. „Trenéři chtěli, abych se točil se Štachem a Horákem. Mezi náhradníky je navíc obránce Vyrůbalík. Přeci jen však nechávají hrát starší hráče, kteří mají více zkušeností. Nechtějí riskovat a posílat na led nás mladé.“ Dalším faktorem, který hodně ovlivnil jeho pozici v a-týmu, je škola. „Nemohl jsem si kvůli tomu dovolit chodit pětkrát týdně v deset hodin ráno na trénink. Uvědomuji, si to a štve mě to. Jenže muselo to tak být.“ povzdychl si smířeně Hrabal.

Z těchto šesti zápasů si odnesl nemálo zkušeností a přeci jen může srovnávat. „V juniorce se více bruslí, hokej je více kontaktní. V extralize hráči více přemýšlejí, jsou prostě vychytralejší.V poslední chvíli udělají to, co už třeba ani nečekáš. V juniorce jsem schopen předvídat, co který protihráč udělá. Zato v extralize jedu a najednou se otočím a už ani nevím, co se stalo,“ směje se Hrabal vlastní nezkušenosti.

Náhlý a rychlý rozlet může být pro mladého hráče i dost nebezpečný. Typickým příkladem je Ondřej Němec, jehož první sezóna byla výborná a v druhé přišel nečekaný výkonností propad. A i Hrabalovi tento příklad „hrabe“ v mysli.“Vůbec mi není jasné v čem Ondra udělal chybu. Samozřejmě se to může stát i mně. Sám nevím, jak bych to řešil.“

Nespornou výhodou vsetínských mládežníků je, že Vsetín jako málo který klub v extralize dává mnoho příležitostí mladým hráčům. Také proto se v juniorech a dorostech objevuje dost talentovaných a perspektivních hokejistů. Spousta z nich drží v rukou zkušební lístek směr A-tým. Mnozí mají velkou šanci dotáhnout to daleko. „Vůbec není špatný Štach, kdyby ale pořád makal. Parádně chytá Štefl, dobře je na tom i Žigárdy,“. vyjmenovává Hrabal. „A z těch mladších patří k nejlepším David Květoň (ročník 1988), hodně se zlepšuje i Nedbálek.“ zhodnotil své spoluhráče jejich kapitán. „Samozřejmě nejlepší to mají ti, kteří hrají za muže jako Radim Hruška nebo Robin Kovář.

Hrabalův kredit byl navýšen i loňským draftem do kanadsko-americké NHL. V 8.kole si na nj jako na 248. v pořadí ukázali Edmonton Oilers.“Časem bych tam chtěl jít hrát,“ dodává bez okolků. Má hodně nabídek, přesto nic konkrétního v současné chvíli neřeší, a tak je s agentem Hamalem nevytahuje na stůl. Hrabal neusíná na vavřínech a stále se chce zlepšovat.“Měl bych přibrat na váze…zlepšit střelu… je toho hodně, co bych měl pilovat,“ poznamenává kriticky.

K lepšímu umístění v draftu mu mělo pomoci loňské MS hráčů do osmnácti let. Jenže v posledním zápase před odletem si Hrabal zlomil klíční kost. Naděje na reprezentační start se rozplynula v nenávratnu. Hrabal věří, že si svou porci smůly už vybral. Nyní čeká, zda ho trenéři nominují na některý z turnajů „dvacítek.“ „Nevím, jestli mě pozvou. Ani nevím, jestli jim někdo chybí do sestavy,“ krčí rameny.

V současnosti Hrabal s přehledem studuje víceleté gymnázium na Vsetíně. „Školu zvládám se srandou. Zatím jsem nedostal žádnu pětku a procházím :-).“ Kupodivu jako jeden z mála sází na vzdělání a nechce skončit se studiem už na střední škole, naopak chce pokračovat dál.„Kdybych získal hokejem nějaký kapitál, tak bych ho někde šikovně investoval a měl bych klid,“ uvažuje. A když to nevyjde? „Chtěl bych dělat pedagogickou školu se zaměřením na biologii – tělocvik. A pak vést spokojený rodinný život,“ plánuje s nadhledem.

Volného času si moc neužije. Pravidelný kolotoč škola-trénink-zápas prokládá spánkem, sem tam si najde čas posedět se spolužáky nebo s přítelkyní. Když je doma v Přerově, občas si pročítá vsetínské hokejové stránky. “Rozhovor s Žigárdym si určitě přečtu,“ slibuje Hrabal.
banner pod článkem