Derby už tolik neprožívám, říká Ondřej Veselý

V s e t í n – Derby Vsetína se Zlínem má vždy zcela specifickou atmosféru: Hráči obou celků často působili v obou klubech a tak mívají „zvýšený zájem“ své někdejší spoluhráče porazit. Jedním z nich je i vsetínský Ondřej Veselý, střelec jediné a též vítězné branky včerejšího zápasu. „Ve Zlíně jsem dlouho působil, takže jsem samozřejmě měl větší motivaci,“ řekl včera po zápase. „Na druhou stranu jsem už těch derby ve vsetínském dresu několik odehrál a tak už je tak neprožívám,“ dodával Veselý.

Ondřeji, jak byste zhodnotil derby se Zlínem?
„Pro diváky to asi nebyl atraktivní hokej, ale my hráli to, co jsme chtěli. Tedy bránili střední pásmo. Utkání bylo bez větších šancí a rozhodla vlastně jedna chyba.“

Před utkáním jste měli šesti zápasovou šňůru bez prohry. Věřili jste si na soupeře víc?
„Určitě, když vyhráváme, věříte si víc. Myslím, že to bylo znát i na ledě. Poslední zápasy hrajeme s větším sebevědomím než ty, které jsme před časem vyhrávali. Takže to jde vidět a je to dobře.“

Derby Vsetína se Zlínem je tradičně vyhecováno. Vy jste ale musel mít chuť pokořit Zlín určitě alespoň dvakrát větší než jiní spoluhráči…
„Určitě jsem měl větší motivaci, protože jsem ve Zlíně dlouho působil. Už těch derby ale bylo víc, takže je už neberu nějak víc mimořádně…“

Bude opět následovat zabíjačka?
„(smích) Nevím jestli zrovna zabíjačka, ale něco určitě bude. Třeba se s klukama domluvíme na nějaké větší kačeně:)“

V posledních utkáních střílí Vsetín důležité nebo - jako tomu bylo dnes - rozhodující branky v úvodu třetí části. Čím to?
„To je podle mě náhoda. Zlín dneska v tom úvodu možná trochu zaspal, ale jak říkám, je to náhoda.“

V příštím kole zajíždíte do Liberce…
„Budeme tam chtít bodovat, protáhnout naši šňůru bez porážky, protože body potřebujeme. Chtěli bychom do reprezentační přestávky alespoň jednou ještě bodovat.“

Naťukl jste reprezentační přestávku. Na jejím začátku se budete hlásit na srazu reprezentace. Asi máte radost?
„No určitě! Vůbec jsem to nečekal a velmi mě to potěšilo…“