Když se na ledě prohánějí fanoušci ...
Hokejisté Valašského hokejové klubu jsou velice přizpůsobiví. Všude na Valašsku je krásně bílo a tak hokejisté ve středu zvolili krásné bílé historické dresy – hezky to ladilo. O zápase se dlouho dopředu mluvilo, všichni byli plni očekávání, jak bude celá akce vypadat. Na Lapač přijel lídr a největší favorit druhé ligy – Šumperk. Proti nim se proháněli samá hokejová jména jako Dibla, Ironman, Boixosnois, Pepe Týfa, Eriček H, sui a další vyhlášení hráči.
Základem úspěchu každého týmu je brankář, Petr Nejez v brance Valachů si připsal téměř 50 zákroků a stal se jednou z hvězd zápasu. Když se slaví, vyhrát by měl domácí tým, což se nakonec podařilo. Domácí bílá Zbrojovka si připsala vítězství v poměru 4:3 a udržela šesté místo.Takový zápas se v České republice pravděpodobně ještě nehrál, hráči na jeden zápas „ztratili“ své jméno a „adoptovali“ jméno fanouška, jenž si dres v charitativní akci vydražil. A jelikož i Podešva byl na jeden den sui, tak jsem se na zápas moc těšil – nebyl jsem jediný. Už před zápasem se v hospodě řešilo, jestli dá branku Boixosnois nebo Eriček H. Každý tajně doufal, že se trefí právě ten jeho. O vítězství nepochyboval ale nikdo, v brance s Petrem Nejezem vsetínská Zbrojovka nikdy v historii neprohrála.
Před zápasem se fanoušci hecovali, „doufám, že ten tvůj Podešva bude hned v úvodu vyloučen do konce zápasu,“ řekl fanoušek Balsoj, jehož vydražený kapitán Gergela zůstal s chřipkou doma. Do zápasu tak vstoupil s „céčkem“ na dresu Boixosnois, což určitě byla správná volba, Josef Mikeš patří k největším srdcařům. „Byl to pro nás výjimečný zápas,“ řekl zaskakující kapitán Mikeš. Na zápas se těšil i fanoušek, jehož jméno na dresu Mikeš nosil. „Na zápas jsem se moc těšil, jsem rád, že šel Pepa na ledě hodně vidět,“ pochvaluje si fanoušek Boixosnois.
Nejen předvedená hra, ale hlavně krásné dresy s logem Zbrojovky se fanouškům líbily. „Dresy byly krásné, měli by v nich hrát furt! Sice ta čtrnáctka nešla přečíst a dvacítku bych pro krátké jméno posadil,“ napsal na diskuzním fóru na klubovém webu fanoušek Rosťa. Když oslava, tak se šťastným koncem, o ten se postaral krásnou ranou do šibenice Ironman. Veselí tak mohlo Na Lapači propuknout v plné míře. Hráči předvedli tradiční rybičku a pak přišla moje chvíle, „můj“ Podešva si sundal dres a ukázal na jmenovku. Ty tři tisíce za dres fakt stály za to.
Po děkovačce se hráči vrátili do kabin, ale fanoušci je vyvolali zpátky. K vidění byl vláček, jízda na židli i společné focení. Nejlépe to zhodnotil obránce Jan Pšeja, „bylo to super, fanoušci za námi stojí. Mohl jsem jít do Hodonína, kde bych měl třikrát tolik, ale Lexa i Standa Pavelec jsou super, chtěl jsem být tady!" To další komentář nepotřebuje, oslavy se povedly.