Nová sezóna je pro mě výzvou, říká Ondřej Hruška

Michal Kubáň • 23.07.2012

Když vsetínský A-tým na konci června končil suchou fázi letní přípravy, útočník Ondřej Hruška s trénováním naopak začínal. Chodil do zaměstnání a tak se připravoval individuálně. „V práci jsem měl zkušební lhůtu, nemohl jsem nic podcenit,“ vysvětluje. Na led však chce být odchovanec zelenožlutých barev stoprocentně připravený. „Vsetín má na čem stavět. Je tu spousta kluků, kteří na sobě pracují,“ říká mladý útočník.

K poslednímu červnovému dni seniorskému týmu skončila suchá fáze letní přípravy . Ty ses ale k týmu nepřipojil a začal ses připravovat až od 1. července. Proč až tak pozdě?
Musel jsem začít chodit do práce, protože mě hokej přestal živit. V práci jsem měl zkušební lhůtu, kde jsem se učil nové věci, a nemohl jsem si dovolit nic podcenit. Z důvodu plného vytížení jsem se následně domluvil s klubem, že měsíc před začátkem přípravy na ledě začnu individuálně trénovat sám.

První týden v srpnu budeš plně připraven jít na led?
Ano. Nemám z toho strach. Už jsem si něčím prošel a vím, co potřebuji.

Není pro tebe problém trénovat individuálně místo přípravy s celým týmem?
Taková situace prostě nastala, já to tak beru a nevadí mi to. Samozřejmě, že když se člověk připravuje s partou, tak je na tom lépe. Ale dokážu se přinutit tak, abych byl na led stoprocentně připravený.

Áčko trénovalo pod dohledem trenérů pětkrát týdně po práci. Konzultuješ svou letní přípravu s trenéry, nebo se dokážeš připravit sám?
Tak trenéři už věděli, že s nimi na začátku letní přípravy nebudu chodit trénovat. Když se na to podíváme z jiného úhlu pohledu, v extralize je letní příprava placená, a ve 2. lize tomu tak není. Přesto si každý hráč musí plnit své závazky, vydělávat na sebe, takže s tím ani nic nejde udělat. Klub tomu naprosto rozumí a vyšel mi vstříc, stejně jako Fero Zúbkovi nebo Jiřímu Hešovi.

Kromě statutu pracujícího občana máš i status studenta vysoké školy. Dají se vůbec skloubit tyto dvě náročné činnosti dohromady s poloprofesionálním hokejem?
Studium je hodně těžké. Příští rok bych měl končit bakalářské studium. Naštěstí jsem obklopen skvělými rodiči, dobrými kamarády a Klárou, kteří mi hodně pomáhají.

Je dobré vidět vývoj týmu z dlouhodobého hlediska

Ondro, ty jsi se vrátil po několika letech na Vsetín, kde jsi s hokejem začínal. Jak se ti s odstupem několika měsíců hodnotí návrat do mateřského klubu? Jak bys zhodnotil uplynulou sezónu?
Upřímně, hodně jsem od sebe očekával. Musím přiznat na rovinu, že jsem ze sebe zklamaný. Začátek se mi moc nepovedl. V průběhu sezóny se to lepšilo. Nechci se vymlouvat, ale v předchozích klubech jsem nebyl v takové roli. Dlouho jsem pořádně nehrál, působil ve čtvrtých pětkách. Nebyl jsem tak zápasově vytěžovaný a vyhraný. Nyní se strašně těším na novou sezónu a myslím si, že budu mnohem lepší. Ale musím to prokázat na ledě, slova jsou teďka zbytečná. Pokud bych mohl poradit mladším hráčům, nemá cenu hrát za každou cenu nejvyšší soutěž ve čtvrté lajně. Hráč se zlepšuje hlavně v zápasech vedle dobrých spoluhráčů s vysokým ice-timem a samozřejmě tvrdou prací v trénincích.

A jak uplynulou sezónu hodnotíš po divácké stránce?
Sezóna pro nás začala výborně. Pár kol jsme byli dokonce na prvním místě v tabulce. Potom přišly nějaké výpadky, protože jsme hlavně nevozili body z venkovních utkání. Možná to bylo i tím, že jsme měli mladý tým, protože do mančaftu přišla spousta nových tváří. Tým potřeboval více času, aby se sehrál. To se podařilo, stali jsme se druhým nejlepším týmem na domácím ledě. Důležité je vidět vývoj týmu z dlouhodobějšího hlediska. V předminulé sezóně hrál tým o záchranu a v té minulé jsme byli schopni porážet takové týmy jako Havířov. Diváci si tedy mohli přijít na své, začali chodit. Je tedy důležité, aby se na to dokázalo navázat. Když to shrnu, sezóna byla pěkná, a o to více se těším na tu příští.

Co říkáš na úroveň 2. ligy?
Myslím, že první čtyři týmy 2. ligy by si určitě zahrály první ligu. Prostějov a Havířov tam jednoznačně patří, potom určitě Přerov a Karviná. Když to tak srovnávám zpětně, některé druholigové zápasy, které jsme hráli, byly srovnatelné s 1. ligou. Troufám si říci, že některé zápasy s Havířovem měly doslova extraligovou diváckou atmosféru.

Jaká byla spolupráce se spoluhráči? S kým sis nejvíce rozuměl?
Nechci nikoho jmenovat a vyzdvihovat, ale Vsetín má na čem stavět. Je tu spousta kluků, kteří na sobě pracují. Spoluhráči byli super, ale přece jen zmíním pár jmen. Velmi oceňuji příchod Jirky Heše. Fero Zúbek nastřílel spousty branek. Dan Vaněk táhnul tým jako správný kapitán, Mně se osobně hrálo nejlíp s Jirkou Korčákem, který je opravdu šikovný. Odehráli jsme spolu málo zápasů, ale přesto jsme dali dost branek. Je to hráč do kombinace. Není typický střelec jako Fery, ale jeho velkou výhodou je, že umí překvapit soupeře něčím nevyzpytatelným. Jen škoda, že je věčně zraněný. Mrzí mě, že Petr Hruška celou sezónu bojoval se zraněním kolene.

Chtěl bych, abychom se dostali aspoň do semifinále

Z první lajny odešel Antonín Sprušil, jemuž skončilo hostování z Přerova. Kdo by jej podle tebe mohl nahradit?
Asi by měl dostat šanci někdo z mladších kluků, například Martin Kubo. Jinak se mi moc líbil Tydlačka z mladšího dorostu. Je to hokejově výjimečný hráč, což prokázal i v zápasech s kluky o několik let staršími, když hrál za juniorku. Talent ale nestačí, musí změnit myšlení a přístup k tréninkům a taktice. Dále se mi líbili Neuwirth, Daněk a Kývala.

Jak se díváš na novou koncepci hokeje ve vsetínském klubu, kterou do klubu přinesli nově zvolení Petr Neumann a Daniel Tobola?
S Danem Tobolou se znám velmi dobře, protože jsem s ním rok trénoval žákovská mužstva a posléze i juniorku. Myslím si, že se bude opravdu snažit shánět finance. Kolik financí a partnerů pro klub získá, to vše ukáže až čas. Pana Neumanna znám jen trochu, tudíž těžko někoho hodnotit. Oba mají na starosti to nejtěžší, zajistit klub po finanční stránce a od toho se pak vše bude odvíjet, jak atmosféra a výsledky v týmu, tak i počty diváků v hledišti.

Studoval jsi trochu nový systém soutěže? Kdo je pro tebe favoritem? Jaké jsou šance před sezónou? Kam se můžete s týmem dostat?
Nový systém jsem nestudoval. Chtěl bych, abychom se dostali minimálně do semifinále a potom se uvidí. Chtěl bych mít na domácí zápasy plný dům a předvádět líbivý hokej.

Je tedy semifinále nebo finále v silách vsetínského týmu?
Věřím, že ano. Ale cesta bude strašně dlouhá a náročná. Bude opravdu záležet na výkonech a zdraví hráčů, vhodném doplnění týmu a to vše podložené financemi. Když nebudeme mít peníze na hokejky, asi těžko budeme vyhrávat.

Tvůj spoluhráč Jiří Farda prohlásil, že v tréninkovém bagu porazil tvou lajnu 18:2. Sám to s nadsázkou považuje za vrchol. Je to pravda? Neměli byste na tom do příští sezóny trochu zapracovat?
Víte, každý má svoji pravdu, nechám Jirku žít ve snech. Každý si žije tu svou pohádku (směje se).

Juniorská 1. liga je na poklonu hráčům a lidem kolem

Jak už jsi zmínil, kromě aktivního hraní hokej sám trénuješ. Loni jsi působil u mladšího dorostu a juniorky, letos jsi nastoupil k 8. a 9. třídám…
Začal jsem trénovat 8. a 9. třídy s Danem Tobolou, ale postupem času jsem od toho musel ustoupit, protože jsem momentálně časově hodně vytížený. Ale kdyby mi vedení řeklo, že potřebuje pomoc někde na střídačce či s tréninkem, tak jsem okamžitě připraven jim vyjít vstříc. Teďka se ale moje trénování zmrazilo kvůli práci, škole a přípravě na sezónu v áčku.

Chtěl bys ale v trenérské kariéře pokračovat?
Strašně bych chtěl pokračovat, jenže teď si to nemůžu dovolit. Dříve nebo později bych se tomu ale věnovat chtěl.

Každý hráč má své hokejové vzory. Máš ale i nějaké trenérské vzory? Sleduješ práci českých nebo i zahraničních trenérů?
Když se na to zpětně dívám, každý trenér vám dá něco dobrého. Prošel jsem pod taktovkou pana Maršalíka, Kopřivy, Turka, Palečka a Gregora. Teď jsem poznal trenéry na Vsetíně. Dá se tedy najít na každém trenérovi něco dobrého. Důležité je, aby ty dobré věci aplikoval jak v trénincích, tak hlavně v zápasech. Každý úspěšný trenér musí mít cit pro hru a výběr hráčů. To ale člověk musí mít v sobě, to se nedá naučit. Věřím, že to v sobě mám.

Jak by ses tedy jako trenér popsal?
Trénování mě letos hodně bavilo. Starší dorost i juniorka jsou věkové kategorie, které by mě v budoucnu strašně bavily trénovat. V těchto kategoriích trenér může hodně zasáhnout do hokejového vývoje hráče. Nejen co se týče rychlosti a přesnosti, ale také z hlediska myšlení. Když třeba přijde hráč do áčka, tak tam je to většinou o taktice, těžko se učí novým věcem. Alespoň takto to já cítím.

Viděl jsi v mládežnických oddílech hráče, kteří by dělali stejnou chybu jako ty, když jsi byl v jejich letech? A mohl jsi jim poradit z vlastní zkušenosti?
Myslím, že jsme to s hlavním trenérem Jirkou Weintrittem a asistentem Danem Tobolou zvládli. O všem jsme se radili, ale cokoliv jsem měl na srdci a chtěl jsem hráčům říct, to jsem nemusel s nikým konzultovat. Mohl jsem jim říci své postřehy a rady rovnou.

Jaké to bylo, trénovat v uplynulé sezóně 1.ligu juniorů?
Za podmínek, za jakých se hraje první národní soutěž u nás, je to na poklonu všem hráčům a lidem kolem. Kluci z toho finančně v podstatě nic nemají, sami do toho investují peníze. Někteří hráči dojíždějí ze Zlína a musí si platit naftu a hokejky. Pak je vidíte na ledě, jak doslova po hubě skákají do střel. Těžko jim něco vyčítat. Líbilo se mi, jak všichni skvěle pracovali. Škoda, že loni na tréninky chodily dvě tři lajny a nemohlo se trénovat více taktických věcí. Ale já osobně jsem byl nadšený.

Povedl se vám závěr sezóny, zachránili jste se v soutěži a pak porazili Havířov 7:6…
Byl to krásný zápas a takový pěkná tečka za sezónou.

Proč o tomto zápase mluvím? Prý jste coby trenéři dostali od rodičů každý láhev slivovice, kde bylo na štítku napsané vaše heslo či motto, které neustále opakujete na tréninku. Je to pravda?
Ano, je. Bylo krásné vidět, že máme od kluků podporu a že si nás váží. Dostali jsme každý láhev slivovice a celkově závěr sezóny byl moc pěkný (směje se).

Co jsi měl napsáno na své láhvi?
Doufat a dřít! Znamená to opravdu na sobě pracovat. Nemyslím jen v hokeji, to se tyká jak práce, tak třeba školy. Mít cíl, jít si za ním a nenechat se nikým a ničím odradit.