Vstupenky online

Ze hry nás dostala oslabení, věděl po Přerovu Šimon Jenáček

Alena Ryšavá • 24.09.2020

Ve středu se Valaši střetli na venkovním ledě s přerovskými Zubry. Ačkoli na ledě MEO arény nechali všechno, z Hané se vrací s prázdnou. Se Zubry prohráli 1:3. Do svého druhého utkání za A-tým Vsetína naskočil devatenáctiletý obránce Šimon Jenáček. . Jak hodnotí vsetínský odchovanec středeční klání? Jaké je pro něj hrát s bratrem pod vedením otce, a co si od sebe slibuje pro letošní sezónu?

Šimon Jenáček, devatenáctiletý odchovanec, který se na Vsetín vrátil na letošní sezónu z Třince, kde loni působil v tamní juniorce, si hledá stabilní místo mezi obránci v A-týmu. Kromě juniorských soutěží si loni Jenáček vyzkoušel i seniorský hokej. Nastoupil do 15 utkání Chance ligy za Frýdek-Místek. Letos se vrátil na Valašsko, kde působí pod vedením svého otce, asistenta trenéra Luboše Jenáčka, společně se svým o dva roky starším bratrem Jakubem. Nejmladší Jenáček zatím za vsetínský A-tým nastoupil do dvou utkání, poprvé si zahrál během domácího zápasu proti Kladnu. Podruhé nastoupil právě proti přerovským Zubrům.

Šimon Jenáček je staronovou tváří v dresu VHK.

Středeční zápas začal lépe pro Zubry, když se domácí v půlce první třetiny prosadili i díky přesilové hře. Hra v početní nevýhodě byla podle Jenáčka jedním z důvodů, proč se Valachům nepodařilo Zubry přetlačit. „Nebyli jsme disciplinovaní, a to celou první třetinu v podstatě smazalo,” smutní mladý zadák. Jak již bylo řečeno, Zubři první branku vstřelili v početní výhodě, kterých jim bylo během utkání nabídnuto ještě nespočet. „Soupeř vstřelil branku v našem prvním oslabení, vyloučení hru hodně zpomalovalo a kouskovalo, zápas neplynul,” konstatuje Jenáček. „V oslabení jsme se neustále dostávali pod tlak a soupeře jsme nestíhali, začátek utkání nám utekl a museli jsme ho dohánět,” ví vsetínský obránce.

Ne všechna oslabení ale naštěstí dopadla jako to první. Valaši ubránili dlouhou početní nevýhodu, když byl do šatny po tvrdém pozdním dohrání poslán vsetínský forvard Gajarský. „Ke konci první třetiny jsme hráli ve čtyřech dokonce 7 minut. Toto dlouhé oslabení jsme ubránili a paradoxně nás to celé povzbudilo, byl to určitý impuls a na začátku další třetiny jsme na ně vletěli,” těší Jenáčka.

Druhá perioda byla mnohem vyrovnanější. Valaši snižovali ve 33. minutě z hole Antonína Pechance. „Ve hře 5 na 5 jsme soupeře přehrávali, tvořili jsme šance, bohužel nám chybělo zakončení. Po naší první brance se hra zrychlila a plynula mnohem lépe než v první třetině,” říká Jenáček. Utkání se bohužel ani přes velký tlak do brány Valachům nepodařilo překlopit na svou stranu.

Vsetínským na Hané chyběla disciplína, svůj výkon Šimon Jenáček hodnotí jako „zlatý střed”. „Vždy to může být lepší, za mě to byl takový zlatý střed, nic jsem neprovedl ani nepokazil, zároveň od sebe očekávám trošku víc. Mám se určitě kam posouvat.”

Také už bylo zmíněno, že se u A-týmu letos setkali otec a synové. Nejmladší Šimon je spokojený. „Je to super. S tátou i s bráchou máme výborný vztah. Pomáháme si, co to jde, jak na ledě, tak mimo něj,” hlásí obránce. Během středečního utkání starší bratr Jakub musel hned v první dvacetiminutovce odstoupit, protože jej trefil puk do obličeje. „Brácha utkání nedohrál, dostal příklepem do hlavy, musím říct že mě to trošku rozhodilo,” přiznává Šimon. „Snažil jsem se pořád vnímat zápas, ale samozřejmě je to můj brácha, takže jsem to měl v hlavě. S bráchou jsme dvojka od mala. Pořád spolu soupeříme, ať už jsou to fotbaly nebo tenisy, tak i výzva poprat se o místo v sestavě,” uzavírá rozhovor slovy o své rodině Šimon Jenáček.